Jan Cimbura recenze

Vesnický román začíná tím, jak sedlák Kovanda hledá na svůj statek čeledína. Chce, aby se uměl postavit k práci a měl pro strach uděláno. Zalíbí se mu chlapec z okolní vesnice Jan Cimbura. Jan je chlapec, jak má být. Práce se nebojí, pro strach má uděláno a silný je jak nikdo jiný. Jediné, co sedláka trápí, je to, že Jan vůbec nechodí do hospody na pivo, ani se nestýká s místní chasou. Kovanda je s Janem náramně spokojený. Jan vozí pány do Prahy, ničeho se nebojí a brzy se proslaví svými siláckými kousky, takže si o něm každý vypráví. Jednou vytáhne koně z bláta, jindy se nezalekne ani pěti loupežníků a pomáhá i ostatním sedlákům ve vsi. Jan žije spokojeným životem, práce ho baví, ale jeho přítel, sedlák Piksa, se těžce rozstoná, a když umírá, Jan mu slíbí, že se po jeho smrti postará o jeho ženu Marjánku, syny Jana a Francka, dceru Verunku, i o celý statek. Sedlák Piksa opravdu brzy umírá a Jan nestačí sloužit u Kovandy a zároveň pomáhat na statku u Piksů, a tak se musí s Kovandou rozloučit. 20. října 1858 se Jan Cimbura ožení s Marjánkou. Jan žije šťastným životem. Marjánku má rád, i její děti přijal jako za své a statek jen vzkvétá. Po několika letech se Janovi a Marjánce narodí ještě dvojčata, Martínek a Vašík. Cimbura je znám široko daleko jako chytrý, silný a odvážný sedlák. Jeho statek patří mezi nejlepší ve vsi, se zvířaty to umí jako nikdo jiný, zvlášť koně má Cimbura v lásce. Když musí jít Jan s Franckem na vojnu, obstarává statek sám. Děti rostou a přibude k nim ještě holčička Marianna. Cimbura ale neprožívá jen šťastné chvíle, jeho synek Vašík mu umírá ještě jako malý chlapec a také se občas dostává do sporu se sousedy. Když děti odrostou, tak se všechny postupně ožení a provdají, a tak Cimbura s Marjánkou odchází na stáří na výměnek. Cimbura je na výměnku nadmíru spokojený. Vypomáhá dětem na statcích, radí jim, hraje si s vnoučaty, ale postupem času začíná ochabovat a stárnout. Sousedé ho začínají mít neradi, protože Cimbura lpí na starých zásadách a nelíbí se mu ty novoty, které se zavádí. Jeho děti mu marně domlouvají, aby si toho nevšímal, Cimbura se nedá zastrašit. Jak stárne, není už schopen žádné práce, a tak si hraje s dětmi. Děti starého Cimburu milují, protože je učí novým věcem a vymýšlí pro ně nové hry, ale časem už ani toho není schopen, a tak jenom sedí na lavičce, kouří dýmku a pozoruje krajinu. Zanedlouho Cimbura umírá. 10. vydání... celý text