Perelandra recenze

I ve druhém dílu Kosmické trilogie se setkáváme s Elwinem Ransomem, filologem, jehož předobrazem byl údajně Lewisův přítel J. R. R. Tolkien, byť autor sám svůj inspirační zdroj zpochybnil. Ransom se tu vydává na tajemnou a nebezpečnou vesmírnou pouť k planetě Venuši, čili Perelandře, avšak na rozdíl od předchozí výpravy na Mars tentokrát cestuje zcela dobrovolně, když ho o to požádá ušlechtilý eldil Oyarsa. Boj dobra a zla v celé sluneční soustavě totiž vrcholí a hrozí nebezpečí, že se Černý archon, jenž odpradávna svírá v děsivém objetí planetu Zemi, pokusí neznámým způsobem zaútočit i na Perelandru. Odhodlaný Ransom ovšem nemá nejmenší představu, jak případnému ataku bude moci čelit. První Ransomovy okamžiky na Perelandře jsou naplněny závratnou plavbou po rozbouřeném oceánu, v němž se pohybují nádherné ostrovy. Na jeden z nich Ransom vystoupí a začíná poznávat, že Perelandra si v ničem nezadá s krásou, kterou oplýval pozemský ráj. Když pak na jiném plovoucím ostrově nalézá jedinou perelandrijskou ženu, je mu jasné, že se situace na planetě podobá ráji daleko víc, než si myslel. A když se nakonec na Perelandře objeví Ransomův starý nepřítel, zlem posedlý fyzik Weston, náš hrdina už ví, že o rajskou nevinnost Perelandry bude muset svést strašlivý boj s těmi nejtemnějšími silami kosmu…... celý text