Láska na cizím hrobě recenze

Mistrovské povídky, kterými se prozaik Ludvík Němec po dlouhých devatenácti letech vrací do literatury. To nejstručnější, co se dá říct o této knize je, že navazuje přesně tam, kde Němec před dvaceti lety skončil. Jde znovu o povídky, tentokrát je jich ovšem jenom pět a jsou dlouhé (románky). Všechny volně spojuje jeden motiv a jedna hrdinka, takže podobně jako byla Tma, jsou i Láska na cizím hrobě jakýmsi moderním, přetržitým románem. „Idiote! Každý touží po lásce, ne? Jenže někdo si to přizná jen ve snech…“ Tak shrnuje jedna postava této knihy pětici příběhů o láskách sněných i nesněných, a především o snílcích, kteří ten rozdíl nesnadno rozeznávají. Tragikomický hrdina povídky Nějaké nebe naplňuje svůj osud vztahem ve snu, zatímco jeho reálný život je sexuální laboratoří jiné ženy. Vypravěč Dírky splétá magický příběh v temné komoře svých představ. V dalším temném tunelu, tentokrát magnetické Rezonance, nahlédneme do útrob těla i duše bilancujícího hudebníka. Zbožný stařec v klíčovém příběhu Lůno je na sklonku života pokoušen smyslnou touhou, jež ho přivede až na práh zatracení. A v závěrečném Vybřežení se konečně vylije z břehů ta kalná řeka erotických tužeb, jež nás vtahuje do temných vírů pod splavem a napájí všechny příběhy této knihy. Svorníkem je ironický vypravěč i potulná profesionálka lásky Darja. Sám autor ovšem nabízí rozkoše nejen milostné, ale především literární, jež činí z četby románků sugestivní zážitek.... celý text