Medúza recenze

Při svém prvním vydání v r. 1973 román Jarmily Loukotkové Medúza přímo provokoval neotřelým, osobitým, nic nezastírajícím pohledem na skutečnost. Autorka se v něm totiž zaměřila na vykreslení niterných pocitů, nálad a prožitků mladé ženy šedesátých let. Obraz její pětadvacetileté protagonistky Blanky se ale vůbec neshodoval s dobovými oficiálními představami o uvědomělé mládeži socialistické epochy. Hrdinka románu ovšem rozhodně není vzorem všech ctností. Dodejme však, že ani realita, která jí formovala, v níž žije a která je v knize výborně zachycena, není na rozdíl od zbožných přání nikterak růžová. Zásadní obrat v Blančině životě, vyplněném doposud hlavně a především milostnými avantýrami, způsobí setkání se dvěma muži-umělci. Opětovanou lásku k jednomu z nich však násilně přeruší tragická událost...... celý text