Odinovi vlci recenze

Román Odinovi vlci navazuje na druhý díl vikinské ságy, knihu Synové hromu, a autor v něm pokračuje ve vyprávění příběhu záhadného chlapce Osrika, který se dostal do světa pohanských Norů a jako Havran Krvavé oko se stal jedním z nich. „Vyplujeme za dalšími boji a naplníme naše truhlice,“ říká jarl Sigurd v předchozím dílu Havranových dobrodružství, v němž jeho Norové přišli v zemi Franků nejen o bohatou kořist, ale i o mnoho dobrých mužů. Pro Nory však existuje ještě něco cennějšího než stříbro a zlato – něco, co bojovníkovi nevezme žádný zrádný nepřítel ani to nespálí oheň. Je to sláva, která po něm zůstává, když on sám už vydechl naposledy. A tak se Sigurdovi muži vydávají na dlouhou plavbu do Miklagardu, jak tehdy na severu nazývali Cařihrad, do země, v níž lze najít obojí: slávu i bohatství. Plavba je ale zavádí do neznámých a nebezpečných vod i zemí. Sigurdova vlčí smečka však bude muset za svou touhu po slávě zaplatit vysokou cenu, neboť i když se zdá, že ulice Miklagardu jsou vydlážděné zlatem, teče jimi také krev…... celý text