Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války V–VI recenze

Vydání XI. V. díl Švejk v ruském zajetí (1936) V knize Osudů dobrého vojáka Švejka zastihneme našeho hrdinu při návratu ke své marškumpaniji. Jenže, jak je u něj dobrým zvykem, jeho cesta na frontu vede oklikou přes Rusko kde upadne do zajetí. Kniha pojednavá o dobrodružství vojáka Švejka a jeho spolubojovníků v zajateckém táboře a během revolučních událostí. V ruském zajetí opět vítězí svou neuvěřitelnou žvanivostí na všech frontách. Lehce vybruslí ze všech nesnází a vrací se zpátky do matičky Prahy. Do ruského zajateckého tábora se s mnoha dalšími dostane i voják Švejk se svými kamarády - jednoročákem Markem a učitelem Bibličkou. Odtud jsou posíláni na zemědělské práce. Švejka a Marka si vybere ruský sedlák Ivanovič. U něho upovídaný Švejk vypráví, jak zachránil carovi život. Vyprávění i další Švejkovy řeči zaslechnou četníci a odvedou ho jako špiona k veliteli. Vojenský náčelník se nemůže se Švejkem domluvit a pošle ho proto na Sibiř, kam už předtím četníci eskortovali Marka. V táboře na Sibiři vládne nuda. Jediným vzrušením je návštěva rakouského červeného kříže. Na jaře odvezou zajatce na práci za frontu. Tam se Švejk dozví, že zemřel císař František Josef I. a rozhodne se zúčastnit se jeho pohřbu. Cestou se ocitne v ruském revolučním vření a zasahuje aktivně do různých události... Doma na něho čeká věrná hospodyně panf Müllerová, která každý den chodí na nádraží. A jednoho dne Švejk skutečně přijíždí - se smečkou psů, která má být základem jeho nové poválečné existence. VI. díl Švejk v revoluci (1937) V šesté části, již psal Vaněk vlastním stylem, o poznání zemitějším, což mu vyneslo kritiku současníků a naprosté odmítnutí komunistickým režimem po převratu v roce 1948. Tyto díly je třeba chápat jako samostatné dílo Vaňkovo, samostatný román, volně navazující na román Jaroslava Haška. Vaňka není třeba odsuzovat z toho, že se dotknul nedotknutelného a zneužil Haškovu genialitu. On prostě po svém - a myslím, že ne špatně - rozvinul dané téma ve SVÉM románu. Švejkovy osudy jsou zvláštní knihou. Není to čistě humoristický nebo protiválečný román, není to legionářská literatura a není to ani čistokrevná satira. Na v zásadě podružnou základní dějovou osnovu je navěšováno to, co Hašek (a později Vaněk) zažili či zaslechli ve svém vojenském životě. Kniha byla přeložena do čtyřiapadesáti jazyků, dočkala se několika filmových zpracování, proslavily ji též půvabné ilustrace Haškova kumpána Josefa Lady, bez nichž si Švejka jen stěží dokážeme představit. Ve Spojených státech byl Švejk proveden jako opera, v Německu jako muzikál. Někdo vidí v hlavním hrdinovi idiota, někdo naopak chytráka, jiný spatřuje ve Švejkově postavě esenci české mentality. Není snadné říci, který z pohledů je nejblíž pravdě, stejně jako nedokážeme odhadnout, kam by hlavní postavu dále Hašek nasměroval. Je to tak asi dobře, každý si totiž můžeme vyložit Haškovo dílo svým vlastním způsobem.... celý text