Pavoučí dům recenze

Když začnete číst tuto knihu, může se vám stát, že ji na chvíli odložíte. Nemusí vás hned na první pohled zaujmout. Vzdálené prostředí Maroka zápasícího o samostatnost v 60. letech tohoto století, spousta arabských a francouzkých slov a rčení charakterizujících obě strany velkého zápasu vás mohou zpočátku i zdržovat. A přece nazval americký kritik G. Vidal autora zakladatelem amerického psychologického románu a Ch. Bukowski považuje knihu, kterou máte před sebou, za nejlepší autorovo dílo. Vydržíte-li u něj, uvidíte, že se vám to vyplatilo. Poznáte nejen kus současných dějin exotické země v severní Africe, ale i sondu do psychologie člověka, ať žije kdekoliv. Protože všichni jsme především lidmi, ať už žijeme na kterémkoliv poledníku či rovnoběžce. A přece jenom je v nás tolik odlišného. A právě toto podivuhodné prolínání obecně lidského a specificky marockého, islámu, křesťanství a občas i židovství v každodenní praxi patří k nesporným přednostem knihy. Kolik je v každém z nás z Amra, Stenhama, Mosse i Lee i všech dalších postav a postaviček, může být někdy až znepokojivé, a přece je dobře to vědět. Pavoučí dům není kniha nijak oddychová, není však ani suchým filozofováním. Doufám, že až ji přečtete, dáte mi za pravdu. Anotaci sepsal Dominik Lukeš... celý text