Píseň jedovatého stromu recenze

Píše se rok 1960 a v Belgickém Kongu to vře. Vesnička Kilanga kdesi v hlubinách džungle zatím působí stejně poklidně jako dřív a život její opuštěné misie rozvíří pouze příjezd amerického kazatele Nathana. Má v misii působit rok a jeho předsevzetím je obrátit na víru co nejvíc obyvatel. V neochvějném přesvědčení o své pravdě však nedokáže vesničanům porozumět a najít si k nim cestu, což se mu ostatně nedaří ani u vlastní rodiny, jež ho na misijní cestě doprovází. Postupně vychází najevo, že pod zdánlivou poslušností manželky i čtyř dcer probublává vůči despotické hlavě rodiny hněv stejně silně, jako se Afrika touží vzepřít koloniální nadvládě. Ve vyprávění se prolínají hlasy jednotlivých protagonistek: každá je jiná a k tragickému osudu rodiny zaujímá vlastní postoj. Přes všechny rozdíly je ale k sobě váže pouto, jež nedokáží zničit ani dramatické okolnosti. Barvitý příběh plný humoru i bolesti, v němž do života obyčejných lidí krutě zasáhne válka a špinavá hra velmocí, vyvolává úžas nejen nad nádherou i nemilosrdnou tvrdostí africké přírody, ale především nad kulturním a jazykovým bohatstvím obou civilizací, pro něž je přitom tak těžké si vzájemně porozumět.... celý text