• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Píseň jedovatého stromu - Barbara Kingsolver

Píše se rok 1960 a v Belgickém Kongu to vře. Vesnička Kilanga kdesi v hlubinách džungle zatím působí stejně poklidně jako dřív a život její opuštěné misie rozví... detail knihy

Populární knihy

Nové komentáře u knih Barbara Kingsolver

Demon Copperhead

„Parádna kniha. Autorkinými slovami - aktualizovala dielo Charlesa Dickensa David Coperfield do súčasnej Ameriky. Príbeh polosiroty, potom siroty, pestúnska starostlivosť, hlad, utrpenie, stredoškolský futbal, komiksy, drogy, beznádej i nádej, smrť i láska. Nuž, závažné témy, len čo je pravda....“... celý text
— Gracian1964

---

Lakuna

„Tak tato kniha je skutečným uměleckým dílem. O Kingsolver jsem se dozvěděl od příbuzné z TN a musím tedy smeknout. Tato kniha má tolik vrstev, je rafinovaná, chytrá, nese tolik poselství. Za mě naprosto vystupuje.“... celý text
— bob0985

---

Píseň jedovatého stromu

„Autorce se podařilo propojit několik témat: problematiku vykořisťování Afričanů, problematiku misionářství a christianizace (často velmi funkční nástroj manipulace), dále náboženský fanatismus, rodinné vztahy, pohled do běžného života Afričanů v šedesátých letech 20. století, nástin rovníkové přírody Konga včetně nástrah širokého spektra parazitů, infekci a nebezpečných živočichů i rostlin. V neposlední řadě také otázku, co vlastně skutečně potřebujeme k životu. Ač se jedná o velmi vážné téma, kniha je psána asi do poloviny velmi vtipně, poté již jde humor stranou a na scénu přichází politika. Čtivé, poučné, s mnoha podněty k hlubšímu zamyšlení.“... celý text
— camelopardus

---

---

Demon Copperhead

„Tak táto kniha vo mne naozaj bude dlho rezonovať. Veľmi náročné čítanie, ale nemohla som ju odložiť.“
— Balenka

---

Lakuna

„"Bídák nebo hrdina, všichni jedna rodina!" :-) Nenechte se mýlit pestrou směsicí hrdinů knihy, tím hlavním tu je Trockij. Nebyl to jen tak někdo, dáme malý exkurz do historie? Lev Trockij, vlastním jménem Lev Davidovič Bronštejn, byl od mládí zapáleným marxistou a kvůli svým názorům a pokusům o revoluci strávil mnoho let ve vyhnanství na Sibiři. S Leninem se sice v některých bodech názorově rozcházel, ale nakonec spolu úspěšně podnikli rázný krok, který změnil ruské dějiny: na konci října roku 1917 se Trockij postavil do čela rudých gard, které po výstřelu z Aurory zaútočily na Zimní palác v Petrohradě. Od té doby byl Lenin s Trockým jedna ruka. Nikdo by se zřejmě nedivil, kdyby se byl Trocký po Leninově smrti postavil do čela Svazu. Povahou by se na to hodil, protože proslul jako charismatický řečník i jako nemilosrdný revolucionář - během občanské války nechal popravit řadu lidí jen kvůli pouhému podezření ze vzpoury. Za nitky v té době už ale tahal někdo mnohem krutější a bezcitnější. Josif Stalin nejprve Trockého zesměšnil tím, že mu poslal chybné datum Leninova pohřbu. Trockij pietní akt zmeškal a jeho popularita šla dolů. Netrvalo dlouho, a Stalin ho zbavil významných funkcí a spolu se svými kumpány vypískával jeho řečnické projevy. Trockij se však nenechal umlčet a neúnavně kritizoval Stalinův způsob vlády, z něhož vycítil, že v Sovětském svazu nebude vládnout dělnický lid, jak se za revoluce plánovalo, ale úzká skupina bezcharakterních byrokratů v čele s tyranem. V roce 1927 byl Trockij vyloučen ze strany a o dva roky později musel opustit zemi. Chladnokrevného strůjce krvavé revoluce, která smetla i životy členů carské rodiny, však na své půdě nechtělo ani zahraničí. Dočasný azyl našel Trockij v Turecku, chvilku pobýval ve Francii a Norsku, až si za svůj nový domov zvolil Mexiko. Dál si to už přečtěte sami.“... celý text
— Pablo70