Pravidla vášně recenze

I lidé z Pravidel vášně žijí vinou luxusu tak trochu v izolaci, ve které jsou jim jediným rozptýlením drogy, alkohol a sex. Jejich životům chybí jak smysl, tak cit či vášeň – i proto je poměrně nepochopitelné, proč jinak přesný a dobrý Königův překlad nedodržel anglický název „pravidla přitažlivosti“: vášně v knize skutečně moc není. Hybným momentem života této generace je nuda; a nudou taky vše končí. Tím vlastně vzal Ellis vítr z plachet případným kritikům: na námitku, že v knize o nic nejde, lze bryskně odpovědět, že přesně takový je život, který román zachycuje. A že je trochu „nudný“? Inu, když chcete zachytit „nudu“... Bret Easton Ellis dokázal, že „zbyteční lidé“ nebyli jen specifikem ruského romantismu.... celý text