Šest žen Jindřicha VIII recenze

Jindřich VIII., který ožil na filmovém plátně v osobě Charlese Langtona jako sympatický Don Juan, představuje se v Rivalově knize jako méně okouzlující anglický vladař. I když Rivalův ironizující pohled často přechází v neskrývané pohrdaní Francouze vůči evropskému venkovanovi z ostrova, zůstává autor spravedlivý vůči všem evropským panovníkům, včetně domácích. Nikdo není beznadějně špatný, žádný nemá patent na dobro. Zpočátku sympatický francouzský František I. ztrácí na lesku obětováním svých dvou synů větší slávě své koruny. Kateřina Aragonská, trpící jako neúspěšná rodička toužebně očekávaného Jindřichova syna, vyvažuje předčasný čtenářův soucit svou katolickou bigótností a inkvizitorstvím, ruce odstrčené Jindřichovy dcery Marie zůstávají čisté jen proto, že nedostaly příležitost. Každý má nějakou tu chybičku. Je to klubko lidských vášní, vladařských praktik a církevní ideologie, v němž bůh se objevuje ve formě skvělého čistícího prostředku na všechny skvrny společenského života Anglie na počátku smutného novověku. - Neohrabaný milovník Jindřich, směšně opatrný vojevůdce, úskočný vykladač Písma, nemilosrdný držitel koruny, vrah, poeta, vypočítavý tatínek a úspěšný sobec umírá jako člověk, který si přes všechny životní neúspěchy užil život po svém, zavládl si jako tyran, který vždy dobře věděl, co činí. Proto v okamžiku své smrti, kdy již o nic nejde a vše patří minulosti, pronáší tu věčně úspěšnou omluvu toho, co se stalo a nelze napravit: ,,Často jsem se mýlil."... celý text