Stesky posledního Římana recenze

Na rozdíl od východní části římské říše se v její západní polovině v 5. století n. l. vytvářely poměry vlivem germánských, vandalských a hunských nájezdů krajně nepříznivě. Na východní vzdělance působily zprávy o pohromách západních sousedů tísnivým dojmem a tento pocit lze vyčíst i z díla historika Zosima, líčícího pozdní dějiny římské. O jeho osobě není známo nic určitého, patrně byl advokátem císařské pokladny, snad byl i rétor, gramatik nebo sofista. Z jeho spisu vyplývá, že byl zapřísáhlý nepřítel křesťanství, které bylo v jeho době na vítězném postupu a zmocňovalo se i státního kultu. Zosimos se snažil postihnout příčiny úpadku římské moci a shledával je v odklonu od římských kulturních tradic. Všímá si však i předchozích období, kdy ve 3. století n. 1. se začíná římská říše rozkládat a přikračuje se k dalekosáhlé přestavbě státní správy. Největší cena Zosimova díla tkví v kapitolách popisujících události odjinud neznámé: v první knize sem patří líčení barbarských vpádů za císařů Valeriana a Galliena, dějiny palmyrské říše a příběh Zenobiin, válka mezi Magnentiem a Constantiem III., události po Theodosiově smrti. Theodosiovi vytýká Zosimos olupování měst, zvyšování daní, nákladně vedený císařský dvůr, nadbytek důstojníků ve vojsku, hospodářské škody způsobené rostoucím počtem mnichů. Tyto pasáže líčící události, jichž byl autor svědkem, podává Zosimos způsobem takřka beletristickým, zvláště když popisuje tragické konce dříve všemocných státníků a vojevůdců, jako byli Rufinus a Eutropios na Východě nebo Arbogast a Stilicho na Západě. Nám je Zosimovo dílo blízké i tím, že odkaz na ně nacházíme na prvních stránkách jednoho z nejvzácnějších skvostů české obrozenské literatury — Dějin Františka Palackého.... celý text