Světlo pulsaru recenze

V roce 2217 skončily Koloniální války, největší a nejničivější konflikt, který kdy lidstvo poznalo. Obě znepřátelené strany, jak pozemské megakorporace, zastoupené Vesmírnou asociací, tak Extrasolární společenství, sdružující svobodně smýšlející lidské kolonie, utrpěly velké ztráty a uzavření mírové smlouvy bylo poslední možností, jak se vyhnout vzájemnému zničení. Ani o deset let později staré vášně nevychládají a dávné křivdy jsou stále živé… V této nejisté době se Desmond Sommers vydává se svou osmiletou dcerou na stanici Lighthouse, nacházející se v planetárním systému pulsaru PSR 1257+12, aby na ní převzal velení a začal nový život bez rizika a napětí, které tak často zažíval coby velitel záchranného týmu. Ihned po příletu jej však začínají sužovat zvláštní vize, na stanici dojde k sabotáži a navíc se dozvídá nečekané věci o své manželce, která zemřela při nehodě reaktoru na neptunské stanici Stormcloud a s jejíž smrtí se dosud nevyrovnal. Když na stanici zaútočí lodě Extrasolárního společenství, spustí se řetězec událostí, který Desmonda dovede nejenom na Eridanus, první loď schopnou cestovat hyperprostorovými koridory, ale dostane se i na stopu utajovaného a nebezpečného konsorcia OROS. A zjišťuje, že má s událostmi, které se dějí, společného víc, než by si kdy přál...... celý text