Bible osamělého člověka přehled
Gao Xíngjiàn (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136543/bmid_bible-osameleho-cloveka-Ti8-136543.jpg
4
51
51
Druhý román slavného čínského spisovatele, dramatika a malíře, nositele Nobelovy ceny za literaturu, Gao Xingjiana, začíná na jaře roku 1997, kdy se stárnoucí dramatik vydává do Hongkongu na premiéru své divadelní hry. Blízkost pevninské Číny a termínu návratu této britské kolonie do jejího čínského lůna v něm po letech exilu vyvolává vlnu vzpomínek. Jejich dravost mu připomíná hrůzu nesmyslného násilí, kulturu strachu, před kterou uprchl, aby mohl klidně tvořit a žít. Autor vede svého čtenáře pevnou rukou mezi pohyblivými písky vzpomínek a povinného zapomínání zpět k sladkému, tak krátkému dětství, probouzení se světu, osudovým setkáním s ženami, které mu zas a znovu berou dech, i uvržení do víru nenasytné revoluce zvané kulturní, kterou neukojí ani krev obětí. Tentokrát ale před zásadními otázkami není úniku. Autor Hory duše znovu rozvíjí poutavou síť příběhu, jehož jádrem je dialog sám se sebou. Kdo je však ty a kdo on? Gao Xingjian dobře ví, kolik postav se dělí o jedinou totožnost, živoří v ní, jásá, šílí, odmítá, utíká, uvažuje, promlouvá, váhá i rozhoduje... Jednoznačnou odpověď tedy nemá.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , AcademiaOriginální název:
Yi ge ren de shengjing , 1998
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Bible osamělého člověka. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (10)
Denise Molčanova nepřestanu obdivovat. Překladatel z čínštiny a z francouzštiny, který z obou jazyků dokáže vykouzlit knihu přístupnou českému čtenáři. Protože studuji čínštinu a francouzštinu, beru ho za svůj velký vzor, ač si nedělám naděje překladu něčeho takového, jako je právě Bible osamělého člověka, Druhý břeh nebo, pokud zabrousíme i k jiným autorům, kniha laueráta Nobelovy ceny, Yo Moyena, Krev a mlíko...
Knihy o stejné době jsou všechny podobné. V každé z nich se snoubí krutost, lži, intriky, bláznovství a touha po svobodě. Tahle je ale přeci jen trochu jiná. Roztrhané a uschovávané vzpomínky stárnoucího spisovatele nám o toho o Kulturní revoluci neřeknou mnoho, za to řeknou to nejduležitější - jak moc to člověka zasáhlo uvnitř. Co to stále hledá a nenachází?
Bible osamělého človeka rozhodně nepatří k lehkému čtení. Střídaní doby, osob, míst, to vše v nás vzbuzuje dojem neutuchajícího zmatku. Po jejím dočtení zbude ve vzduchu trpký odér Hongkongu, vůně sexu, tušení Markétiných ňader, krása čínských žen, hrubost pracovní kombinézy a teplo sálajících kamen v kamrlíku dva na dva metry...
Není to kniha o Čínské kulturní revoluci, na to je autorovo vzpomínání příliš útržkovité a osobní, navíc ještě rozostřené střídáním druhé a třetí osoby. Je spíš o tom, jaké rány ta doba způsobovala na duši a jaké k nim pak přidala vykořeněnost emigrace. O svobodě, vykoupené trvalou ztrátou domova, o hledání jeho náhražky v náručích žen, o dialogu a neporozumění mezi dnešním a tehdejším já. Vyprávění je to trpké ale ne ukřivděné ani ufňukané. Ne přímo strhující ale při určité míře usebranosti čtenářsky vydatné.
Související novinky (2)
Velký knižní čtvrtek (11. října)
10.10.2012
Knižní novinky (8. - 14. 10.)
07.10.2012
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Bible osamělého člověka v seznamech
| v Právě čtených | 6x |
| v Přečtených | 66x |
| ve Čtenářské výzvě | 6x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 52x |
| v Chystám se číst | 71x |
| v Chci si koupit | 15x |
| v dalších seznamech | 2x |
Štítky knihy
Čína čínská literatura komunismus hledání smyslu života psychologické romány
Bible osamělého člověka
Za slunného dne dočítám Bibli osamělého člověka. Jeho životní úvahy ve mně vzbuzují melancholii a souznění. Je v něm i špetka buddhovství:
"Všemohoucí stvořil tento svět, dobré konce v něm ale nenaplánoval. Ani ty nic neplánuj, zbytečná námaha, stačí žít tady a teď, v daném okamžiku nevíš, co ti přinese a chystá další, nejsou ty okamžité přechody nádherné?"
A potřeba vyrovnat se s všudypřítomnou smrtí:
"Smrt určuje svrchovanou mez, bez ní bys byl jen ohavnou starou zrůdou, ztratil bys soucit, nepoznal stud a mohl páchat nekonečné zlo. Smrt je mezí, která se nedá překonat, nádhera lidství trvá jen uvnitř jejích hranic, v nich se snaž, co můžeš!"
Ostatně - hrdina knihy si tajně schovává své výplody na kouscích papíru pod zelákem v chatrči v jihočínských horách - a uchovává jako poklad bednu svých knih - zakázané ovoce - vláčí ji s sebou (jako já své archivy a knihy, co jsem nakoupil a také zachránil před stoupou).
Svatokrádež chvíle volně strávené nad slovem.
Řeč ještě postižená tichem je hnízdem.
Neviditelné věci postižené temnotami jsou sněním.
V tiché předehře je obsažena úplně celá literatura.
Tato Prvopočáteční scéna je plná obrazů, jež nejde vyslovit.
Napsané knihy jsou chrámy tajemství.
Proto čteme.