Vyhledávání | Databáze knih

Vyhledávání v diskuzi

Prvá veta v knihe na rozčítanej stránke:
Ať už si zločinec vypomáhal paklíči, nebo se mu podařilo nějakým způsobem dostat k originálu, tahle část jeho mise mu dozajista nezabrala čas delší než jednu minutu. (Kristýna Trpková - Vetřelec) - Zobrazit vlákno diskuze


Martinus - pomoc v luštění (soutěž):
iška: Eva-Maria Dreyer a Wolfgang Dreyer: Velký průvodce lesem čelovka + náhradní baterky, buzola!! Jaroslav Závacký: Stavba pece na pizzu a chleba - 1x menší kváskový chleba - 1x paklíč na visací zámky Deborah Harkness: Čas čarodějnic Pavel Chaloupka: Pavel Chaloupka les příznaků stan + 2 spacáky do mínus (5 stupňů) 10 stupňů Helen Oyeyemi: Perník - Zobrazit vlákno diskuze


Česká detektivka jako odmítnutý žánr - léta 1948 – 1958 .:
...dnes tady uletím k filmu .... v podvečer si dám starý český film Záhada modrého pokoje..... A s tím je spojen i článek ........... Dnes již pozapomenutý snímek Záhada modrého pokoje je považován za první českou zvukovou filmovou detektivku. Oko dnešního diváka sice na filmu uvidí limity zapříčiněné zejména omezenými finančními prostředky a nedotaženým scénářem, ale je třeba jej brát jako průkopnické dílo zpracovávající žánr, který byl v dobách meziválečné kinematografie upozaděn za komediemi, operetami nebo melodramaty. Film byl natočen podle německého filmu Geheimnis des blauen Zimmers, který režíroval v roce 1932 v Německu Erich Engels. Pro příběh o záhadných vraždách v modrém pokoji na starém šlechtickém sídle posloužily motivy z románů známého anglického spisovatele detektivek Edgara Wallace. Ovšem vzorem pro snímek se stal hlavně film Geheimnis des blauen Zimmers, který v Německu podle scénáře Ericha Philippiho režíroval na konci roku 1932 Erich Engels. Vzhledem k podobnosti scénáře a shodnému inscenování scén je tak tento film považován za českou (téměř identickou) verzi tohoto německého titulu. V roce 1933 vznikla na tento Philippiho námět i americká verze Secret of the Blue Room v režii Kurta Neumanna. U zrodu české verze Záhady modrého pokoje stáli výrobci Josef Hašler a František Lepka. Scénář napsal herec, písničkář a scenárista Karel Hašler (příbuzný Josefa Hašlera), jenž složil na hudbu Heinze Lettona z originálního filmu píseň Po tobě toužím v podání Jiřiny Šejbalové. Hudbu nahrál orchestr Melody Boys za řízení jeho kapelníka, tehdy slavného zpěváka R. A. Dvorského. V německé předloze se píseň podle textu Ericha Phillippiho jmenovala Immer denk ich nur an Dich. Původně se děj odehrával v německém prostředí, v tuzemském snímku byl přenesen na anglický zámek. Díky této přeměně byla pozměněna i některá jména hlavních postav. Z Roberta von Hellberga se stal hrabě Hellford, komisař Schuster získal jméno Brown, námořní důstojník Axel Brink se stal Jimmy Brinkem a reportér Frank Färber se změnil na Franka Ferbera. V obou snímcích zůstala zachována kosmopolitně znějící jména (Irena, Tom Brandt, komorník Pavel, komorná Betty, kuchařka Marie nebo šofér Max). Příležitost k režii získal po delších poradách producentů tehdy sedmatřicetiletý debutant Miroslav Cikán. Podle úvodních titulků filmu se autor scénáře Karel Hašler podílel i na režii dialogů. Film byl natočen v lednu 1933 za pouhý týden v ateliérech AB na Vinohradech. Ve stavbách Štěpána Kopeckého, výpravě Arnolda Reimanna a před kamerou Jana Stallicha se objevil kromě Karla Hašlera František Smolík, Bedřich Vrbský, František Kovářík, Jan Sviták a mladá Jiřina Šejbalová. Do dvojice soků v lásce tvůrci obsadili začínající mladé herce Antonína Novotného a Miroslava Svobodu. Oba krátce předtím debutovali a ihned se proslavili v obdobných postavách z dramatu Vladislava Vančury a Svatopluka Innemann Před maturitou (1932). I poté úspěšně pokračovali ve filmové práci. Pro ilustraci anglického sídla v několika málo exteriérových záběrech posloužil zámek Stránov a okolí Ralska, jinak se celý děj filmu odehrává v ateliérových dekoracích. Ještě v lednu roku 1933 proběhla cenzura snímku a krátce nato, již 3. února proběhla jeho premiéra. V každém z premiérových pražských kin Fénix a Passage se udržel po celé dva týdny. Dobová kritika při premiéře ocenila využití u nás opomíjeného žánru detektivky. Až na dílčí drobnosti chválila herecké výkony (vyzdvihován byl především výkon Františka Kováříka v kreaci strohého komorníka), uspokojena byla i vyvedenými dekoracemi Štěpána Kopeckého a kamerou Jana Stallicha. Uznala i debutujícího Miroslava Cikána. Ovšem objevily se i některé kritičtější ohlasy. Františka Tůmová vyčítala režiséru Cikánovi, že přecenil své síly, když se ve své prvotině pustil do detektivky. Režisér prý nevěnoval pozornost kameře a „nedovedl využiti všech možností jež měl po ruce. Ději chybí spád a scénám dramatičnost.“ Celkově však byl film až na několik výhrad přijat pozitivně. Úspěchy tohoto filmu a komedie Dům na předměstí zajistily začínajícímu Miroslavu Cikánovi budoucí kariéru a jako spolehlivému tvůrci mu byly svěřovány další filmové projekty. Ovšem Záhada modrého pokoje byla zakrátko zastíněna Innemannovým kvalitním přepisem detektivního románu Emila Vachka Muž a stín pod názvem Vražda v Ostrovní ulici (1933), jenž se stal prvním filmem natočeným v nových barrandovských ateliérech. Je příznačné, že tyto dva filmy se ve 30. letech a během německé okupace do roku 1945 staly jedinými pokusy o vážně myšlenou detektivku. Zbylé tituly Krok do tmy (1938), Pelikán má alibi (1940), Těžký život dobrodruha (1941), Čtrnáctý u stolu (1943) a Paklíč (1944) jsou detektivními (kriminálními) komediemi. Jen o něco málo lépe je na tom jiný, relativně podobný žánr špionážního dramatu, zastoupený v tomto období českou i německou verzí Aféry plukovníka Redla (1931), Sedmou velmocí (1933) a Vzdušným torpédem 48 (1936). Záhada modrého pokoje (ČSR 1933), režie: Miroslav Cikán, scénář: Karel Hašler, kamera: Jan Stallich, hudba: Karel Hašler, Heinz Letton, střih: Antonín Zelenka, hrají: Harek Hašler, František Smolík, Jiřina Šejbalová, Bedřich Vrbský, František Kovářík, Jan Sviták, Miroslav Svoboda, Antonín Novotný, Milada Smolíková, Jan W. Speerger ad. Filmexport, 72 min. DVD vydání: 29. 6. 2016. - Zobrazit vlákno diskuze


Jen z názvů knih – knižní asociace:
Lze-li paklíčem otevříti bránu nebeskou ? - Zobrazit vlákno diskuze


Knižní šibenice - hra:
Paklíč - - e - - - - - Zobrazit vlákno diskuze


Česká detektivka jako odmítnutý žánr - léta 1948 – 1958 .:
no já čtu české autory minimálně, pokud vůbec, nesednou mi. Pohádky a detektivky ale občas čtu, ovšem nepřipojím se k nadšení nad Fikerem, snad jen Paklíč je k pousmání, nemusím ani Erbena, zato paní Prošková, to je třída, Zábrana - jeho detektivní trilogie je snad až sociální román, je skvělý, za totality bývala dobrá i Kačírková, její popřevratové opusy však pro mne jsou k nečtení. Nemyslím, že po válce byla nějaké velká poptávka po detektivkách, lidi měli jednu velikou detektivku spojenou s hororem za sebou - Zobrazit vlákno diskuze


Česká detektivka jako odmítnutý žánr - léta 1948 – 1958 .:
Ještě k tomu Fikerovi - myslím, že byl geniální. Jeho Série C-L se mi opravdu hodně líbila. A u Paklíče jsem se dobře bavila :-) Ale četli jste jeho Voskový les? To mi připadá jako nepovedená knížka. Jinak prošla jsem seznam svých českých detektivek a vybrala ty, co tu ještě nejsou zmíněné: Mám tam od Fukse Příběh kriminálního rady (1971). Jenže víte, jaký je Fuks - plný divnolidí :-) Takže i když to je detektivka, vlastně nevím, jestli se to mezi ně dá počítat :-) Z novějších jsem četla Jezdci pod slunečníkem (1999) od Ludvy. Ale nijak mě to nezaujalo, jen tři hvězdy. Líbila se mi Dívka v zrcadle od Kačírkové (2006), ale většina lidí jí moc dobře nehodnotí. Je to ze série Petr Bort. A jelikož to je MOBA, encyklopedie jí asi taky nemá rád :-) Další přečtené od Kačírkové - Vraky bez pokladů (1988) a Riziko povolání (1984). Vražda ze zdvořilosti - Jiří Štefl (1946). Tady to opět není zrovna klasická detektivka a hodnotila jsem jí jen 3 hvězdičkami. Mrtvá šelma - Jiří Walker Procházka, Klára Smolíková (2015). Je to ze série, kde jsem žádnou další knihu nečetla. Kniha je v modrém hodnocení, ale vůbec mi nepřipadala špatná. Trochu to je i záhadologie. Vražda se zárukou - Jan Zábrana, Josef Škvorecký (1964). Přiznám se, že si teď na tuto knihu vůbec nemůžu vzpomenout. Ale oba spisovatelé jsou dobří a kniha je také hodnocená dobře. Preparát X - Jiří Marold (1981). Pokud se pamatuju, nezaujalo mě to :-( Ale opět tu mám dost zamlženou paměť. Vražda v předstihu - Václav Bešťák (2007, MOBA). Opět nic moc. To je vše, přátelé :-) - Zobrazit vlákno diskuze


Česká detektivka jako odmítnutý žánr - léta 1948 – 1958 .:
U tří kufrů měla moje mamka ve své skromné knihovničce taky. Detektivku jsem četla snad ve svých čtrnácti letech a dodnes si to pamatuju. Fikera jsem měla docela v oblibě - samozřejmě Série C-L, Paklíč, Fantóm operety (pravda, tohle není detektivka)...ale četla jsem detektivky i od Emila Vachka, detektiv Klubíčko byl můj oblíbenec (Zlá minuta, Muž a stín, Tajemství obrazárny) a taky jsem měla ráda Hanu Proškovou (Měsíc s dýmkou,...) s Horácem a Vašátkem nebo Annu Sedlmayerovou - nejvíce si pamatuju knihu O mrtvých jen dobré nebo Pomozte mi, Terezo... - Zobrazit vlákno diskuze