Vyhledávání v diskuzi
Trojslovný příběh:
, polité slaným karamelem - Zobrazit vlákno diskuze
16.) kniha s oxymórem v názvu:
Ufff... omílá se to tu sice pořád dokola, ale oxymorón je protimluv - zjednodušeně protiklad, tzn. černá/bílá, cukr/sůl ale černá a cukr protiklady nejsou. Oxymorón by to byl, kdyby byl název třeba Slaný cukr ;)
Živá voda taky oxymorón není, k živé je protiklad mrtvá a k vodě, tam je to těžší, každopádně základní vlastnost vody je, že je mokrá, takže kdyby byl název Suchá voda tak by to podle mě oxymorón byl. Živá mrtvola...taky... - Zobrazit vlákno diskuze
Hra se slovy:
Suspendovaný seržant Slaný sušil seno svému strýci Standovi. - Zobrazit vlákno diskuze
Knižní šibenice - hra:
Když je déšť slaný, tak
- - / - - - í / - - - - - Zobrazit vlákno diskuze
Knižní šibenice - hra:
Trochu nezvyklý dopravní prostředek pro tohoto vlka, který se rád vyskytuje v oblasti slaných vod.
- - - O - N - - / - - / - O - I - Zobrazit vlákno diskuze
Která kniha u vás vyvolala pořádnou chut k jídlu ?:
O jedné půlnoci, na kterou nikdy nezapomenu, jsem spořádal trubičku s mandlovým krémem a zapil ji plechovkou limonády, která v ledničce byla tak dlouho, že už se na ní udělala rez. Následovaly celerové prsty tak zplihlé, že by se na nich dal udělat uzel. Pak jsem snědl tapiokový pudink, který se z mísy vyklopil v celku. Poslední lok z láhve červeného vína připravil cestu pro porcičku studeného čili na krajíčku žitného chleba a navrch ještě fíkový džem. A sem tam jen tak pro chuť lžičku arašídové pomazánky a lžičku džemu. A aby se mi to všechno nevzpříčilo v krku, tak pár sklenek mléka. Nakonec jsem v mikrovlnce přivedl k životu vyčichlé kafe a šel jsem si sednout na verandu; díval jsem se na měsíc a kouřil zbylou půlku doutníku, kterou jsem tam nechal, když jsem si šel pár dní před tím už lehnout. Vynikající jídlo. Jedno z těch úplně nejlepších.
K jiné takové výstřední hostině uprostřed noci došlo, když jsem si jednou pozdě večer četl v kuchařce Vaříme ze zbytků. Je tam recept nazvaný „Lančmít v šuplíkách“. To se vezme lančmítová konzerva, kterou jsme zrovna náhodou měli - zbyla po tábornickém výletě -, a bochník chleba nakrájíme „na motýla“, což znamená krájet tenké krajíčky, ale nedokrojit úplně na doraz. Pak se chleba rozvírá kousky lančmítu tak, aby se tam ještě vešly kousky ananasu. (K tomu se hodí ta půlka plechovky mírně podezřelého ananasového kompotu, co je úplně vzadu v ledničce.) A navrch to ještě vylepšíme arašídovou pomazánkou a pár naloženými třešničkami. Asi na čtyři minuty vrazíme to zlatíčko do mikrovlnky. Otevřeme si krabičku slaných krekrů a z ledničky vyndáme litřík mléka - a pijeme rovnou z kartónu. Nikam nepospícháme a sníme to úplně všechno.
Ve francouzské restauraci takové jídlo nedostaneme, ale já moc lepších ještě nejedl.
Recepty v kuchařkách a jídla, která doopravdy jíme - to není totéž.
Stejně jako totéž nejsou mapa a silnice, kterou ta mapa znázorňuje.
Mapa vám nic neřekne o slunci, práci na silnici, protivných spolucestujících ani o hrách, které v autě hrajete s dětmi. A kuchařka zase nehovoří o požitcích, když to do sebe naládujete o samotě v kuchyni za hluboké noci, a to bez jakýchkoliv pravidel.
(Robert Fulghum - Ach jo) - Zobrazit vlákno diskuze