Muži ve zbrani přehled

09.02.2025

Obsahuje můj komentář k příběhové novele

spoiler?

Samozřejmě, že obsahuje.

2018. Ono se to nezdá. Zdá se to naopak až neuvěřitelné. Ale ono je to, vážení, už sedm let. Po sedmi letech jsem se dostal znovu k Mužům ve zbrani, tentokrát při chronologickém čtení (Dobře, dobře, podváděl jsem, ale Malé bohy jsem na okamžik odložil a Dámy a pánové musí počkat. Proč? Z jistých důvodů jsem se dnes zamyslel nad Zeměplochou a, specificky, Noční hlídkou a jejími členy. V mysli se mi najednou materializovala Angua. A, snad bych to neměl psát, ale co už, jestli je nějaká literární postava můj "crush", je to Angua. A ne, nestydím se za to!) a je to pecka.

Knihy z hlídky, nakolik to pozoruji, patří spíše mezi ty populárnější ze Zeměplochy. A má to mnoho důvodů. Funguje to trochu na principu Gunnovy tvorby v komiksové filmografii. Vezměte skupinku sociálně vyloučených, udělejte z nich takovou trochu divnou rodinku a podkreslete to kupou humoru. To je noční hlídka. Je to neuvěřitelně lákavý koncept, který je v pratchettovském prostředí možné prohlubovat ad infinitum, protože jste do nekonečna schopní přidávat nové "tvary". Trpaslík, troll, žena(!) a vlkodlak, to je teprve začátek. Člověk se jen může usmívat při vědomí, že přibydou i gargoyly, igorové a mnozí další. I při úvodním minimu je však autor schopen rozehrát neuvěřitelné divadlo. Ve středu jeviště přitom stojí patrně hlavně trollové a trpaslíci – jakkoliv v Buch! je tento koncept vyveden ještě dál (Buch! ve mně zanechalo jistou ránu a té knihy se poněkud bojím...), i zde je neuvěřitelně plasticky vymodelován ve všech ohledech. Tvarismus sám, diskriminace, pozitivní diskriminace, jejich problematiky, neuvěřitelně upřímné a citlivé hledání kompromisu a optimismu v tom, že prostě můžeme být přátelé, milenci,... Ta myšlenka je strašně silná, strašně moc. A já ji miluju.

Pokud by však byl tvarismus vším této knihy, byla by to slabá kniha. A to není. Opakuji stále dokola – Pratchett má neuvěřitelně strhující začátky, absurdně přepálené prostředky a neuvěřitelně silné konce. Konce, to je Pratchettovo. I zde. Je toho tuna. Strašně silný okamžik v podzemí, v němž Elánius doufá, že proti němu nestojí dobrý muž, protože dobří muži jsou nebezpeční, v člověku prostě nemůže nevzbudit třes – při popisu naprosto zvrhlé logiky zlých mužů. Neuvěřitelně silná scéna rozhovoru Gaspody s Anguou – půjdeš ty ven, nebo já mám jít dovnitř nechat se brutálně zmasakrovat? To je tak emocionálně silné, až by jeden nevěřil, že je to scéna smradlavého pouličního ořecha s vlkodlakem. Persona Velkého Fida, která je obskurně velkolepá a ikonická, jejíž konec je jakoby parodickým odrazem Sapkowského Trochu se obětovat (tu povídku nenávidím – pláču u ní). Jinou ikonou je pak tento obraz: "ohlédl se na vysokého hubeného muže, stojícího uprostřed obrovského prázdného sálu vedle zlatého trůnu zničeného rozkladem.", v originálu poslední slova „filled with decay“. Opět neuvěřitelný obraz, který se nemůže snadno vytratit z paměti – říká totiž snad až příliš mnoho o státním uspořádání království, roli trůnu a panovníka, jeho smyslu a významu, jeho vlivu na lid, který k němu vzhlíží. Tento obraz a dialog, který mu předcházel, je prostě geniální. Dohromady je dobré, že to lidé nevědí. Tohle všechno činí tuto knihu velkolepou. Tohle všechno strčí do kapsy všechny imbecilní Harry Pottery a Písně ledu a ohně a ostatně naprostou většinu masy, kterou tvoří fantasy.

Nu a pak je tu samozřejmě ručnice. Smrt. Nic než smrt. A vy ani nemusíte chtít.

08.02.2025

Naprostá lahůdka pro každého, kdo miluje humor, satiru a geniálně napsané postavy. (A v případě audioknihy i naprosto geniálně namluvené J. Zadražilem.) Příběh městské hlídky je nejen plný absurdních situací a skvělých dialogů, ale zároveň i napínavá detektivka. Doporučuju všemi deseti!