Harry Potter a vězeň z Azkabanu přehled

12.11.2024

Za mě je Vězen z Azkabanu trochu slabší díl, ale stejně hodnotím pěti hvězdičkami.

11.11.2024

Třetí díl série, která se vlastně nikdy neomrzí. Vracím se k ní po letech, kdy již trochu opadl ten "potterovský boom": knihy jsou volně k dispozici, nečekají se na ně fronty v knihovnách ani knihkupectvích a série je ukončena. Závěrečný díl mi při mém posledním čtení utekl, a tak jsem zvědavá, jak vše nakonec dopadne: z náznaků tuším, že obsah následujících knih už bude daleko temnější, ponuřejší a mrazivější než v prvních dílech.
Nepřestává mne fascinovat, jak rychle fenomén Harryho Pottera zakořenil v našem světě, jak se nám dostal pod kůži, jak velká je sféra jeho vlivu... aniž si to mnohdy uvědomujeme. Stmeluje generace, protože knihy o něm - právě pro ten silný příběh, napětí a magii kouzel - čtou nejen děti, které dorůstají do věku hlavních hrdinů, ale i jejich rodiče... a rádi po nich sáhnou i prarodiče, nejen kvůli víře, že "v každé pohádce se vše špatné vždy v dobré obrátí". Propojuje kultury - díky filmům se dostal do obecného povědomí a znají ho snad na celém světě; debatují o něm učenci v odborných kruzích i laici: psychologové, literární kritici i obyčejní čtenáři... otevírá dveře kreativity, svým způsobem je i uctíván, dokonce se dá mluvit o jakémsi kultu: vznikají jeho oficiální fankluby i bizarní až kuriózní skupiny ujetých příznivců, kteří některé artefakty dovádějí do krajností - viz turnaje ve famfrpálu, jejichž účastníci nadšeně poskakují na košťatech :-) Zároveň s tím se bohužel stává i předmětem laciné reklamy a prodejní značkou - vždyť kdo z nás už někdy v obchodě nenarazil na plyšovou sovu Hedviku či jiné výtvory z plastu, přímo spjaté s příběhem Harryho Pottera? O tom, jak významnou roli hraje při formování současné literatury pro děti a mládež, svědčí mimo jiné i vznik četných parodií (viz Harry Trottel) a napodobenin, v nichž se dají vystopovat shodné motivy s touto sérií.
O příběhu bylo napsáno už mnoho. Pro svůj věčný boj "dobra se zlem" autorka propojila svět reálný (svět "mudlů") se světem magickým, plným čar a kouzel. Obsah celé série dovedně rozporcovala na sedm kusů: co rok, to jeden uzavřený příběh, jedna kniha - a každý ten kus ještě zarámovala do období jednoho školního roku. Velmi šikovně, neboť přestože se některé události logicky musí opakovat, nikdy nepůsobí nudně: každý rok přichází s něčím novým, každým rokem se dostáváme blíž a blíž k rozuzlení tajemství Potterova života.
Ani o napětí není nouze, autorka ví, jak si udržet čtenářovu pozornost, ale jedna věc je trochu zarážející: postupná gradace děje do nejnapínavějších scén vždy KE KONCI knihy, tedy do doby, kdy Harry končí ročník: jako by celý rok jen zkusmo "poměřoval" své síly s neznámým nepřítelem - a ten největší úder přichází pokaždé až v závěru. Z hlediska syžetu je to však pochopitelné: asi těžko by se děj knihy zakončoval uprostřed školního roku.
Autorka své hrdiny také nijak nešetří: v závěru se pohybují již kdesi "na hraně" svých možností, dostávají se do krajních situací, kdy jim jde o holý život a mnohdy už mají namále... ovšem díky několika faktům vždy nad veškerým zlem, nepřízní a úklady zvítězí: pomáhá jim hlavně síla přátelství, pouta vzájemné soudržnosti, hrdost - a touha se nevzdat. A právě ona neotřesitelná víra v dobro je jakýmsi pomyslným "hnacím motorem" celé knihy.
Při jejím čtení jsem v duchu vzdávala hold překladateli - všechny užité výrazy, názvy, jména a pojmy, to je hotový koncert tvůrčí jazykovědy, vrchol čarování s jazykem, a já si tu "exkurzi" do bradavického světa kouzel nesmírně užívala: reálie spojené s famrpálem - Zlatonka, Potlouk, Hulák, Camrál, košťata Meteor, Zameták, Stříbrné šípy, Kometa, Nimbus dva tisíce, Kulový blesk... zvláštní tvorové a postavičky, dokreslující prostředí - olbřímí oliheň, ďasovec, vrba mlátička, tlustočervi, hipogryf, mozkomor, bludníček... místa jako Havraspár, Mrzimor, Zmijozel, Nebelvír, Bradavice, Prasinky, Medový ráj, Příčná ulice, Azkaban...
Zvlášť mne bavily kouzelné formule, u nichž jsem mnohdy měla dojem, že jde o jakousi "pokroucenou" latinu: Riddikulus! Dissendium!, Mobilicorpus! Expecto Patronum! Expelliarmus! Lumos! Mobiliarbus!
Všechny tyto názvy jen ilustrují, jak dokonale promyšlený svět H. P. autorka vytvořila. Myslím, že každý knihomol by si rád prohlédl učebnice jako "Příručka kouzelných slov a zaklínadel pro 3. ročník", "Obludné obludárium", "Dějiny bradavické školy", "Rodinný život a společenské zvyky britských mudlů", "Zvíře nebo bestie: Studie brutality hipogryfů" či "Odhalování věcí budoucích".
Význam celé série spočívá v tom, že si z ní čtenáři při každém čtení odnášejí vždy něco jiného. Děj stojí na základních principech, které hýbou naším světem a patří k naší existenci: protipóly lásky a nenávisti, života a smrti, radosti a žalu, sympatie a antipatie, války a míru, štěstí a smůly, odvahy a zbabělosti, pýchy a skromnosti, odpuštění a pomsty, soucitu a bezcitnosti, touhy po moci a touhy pomáhat... Každý z nás v sobě má hodně dobrého, ale nejsme dokonalí, musíme bojovat s tím horším člověkem v sobě: trápí nás zloba, zatrpklost a zášť, propadáme svým afektům, zápasíme se svými běsy...
Harry zde již ztrácí punc dokonalé postavy: zdá se mi, že v mnohem větší míře než předtím projevuje své negativní emoce, a zmítán hněvem, zlobou a touhou po pomstě bezděky odkrývá
svému protivníkovi vlastní slabiny. Navíc dospívá: ze skrytých narážek lze vyčíst první náznaky lásky a zamilovanosti.
Moc se těším na další pokračování. Je zajímavé sledovat vývoj hlavní postavy, ale asi nejvíc mě zaujal Severus Snape.