Familiár přehled

30.12.2024

Tohle je velmi zvláštní kniha. Zasazení do historického Španělska v době řádění inkvizice je zajímavá volba a je mi vlastně líto, že tato část příběhu nebyla hlouběji probádána. Hlavním námětem příběhu je totiž turnaj (opět) o královu přízeň, kdežto všechny intriky, zrady, prokletí a zoufalství by byly mnohem zajímavější, ale nedostává se jim tolik prostoru.

Knihu bych rozhodně označila jako čtení pro dospělé, některé krvavé scény byly popsány velmi explicitně!Zároveň mě to ale donutilo znovu si nastudovat historii Španělska - nejen inkvizici, ale také například perzekuci Židů.

Kniha má vcelku pomalé tempo, hlavní prim hrají postavy, jejich minulost a motivace k lepšímu životu. Konec byl možná trošku zrychlený, ale přesto jsem z něho byla zděšená a dojatá zároveň.

Tento příběh je velmi podmanivý a dostane se vám pod kůži! Jen to klidně mohlo být celé delší…

22.12.2024

Leigh Bardugo mám ráda a každou její knihu bedlivě vyhlížím. Neunikl mi tedy ani Familiár. Když se na knihu začaly množit vesměs negativní nebo přinejmenším rozpačité reakce, trochu jsem zaváhala. Tak špatné jako King of Scars to přece být nemůže…
Nebylo, ale rozhodně to patří k autorčiným slabším knihám. Vedle Vran nebo Alex si Familiár ani neškrtá.

Abychom si rozuměli – kniha má skvělý jazyk a precizní řemeslo, dobově je věrohodná a je vidět, jakou si s ní autorka dala práci. Jenže je tak vypíglovaná, až působí neskutečně sterilním dojmem – zcela jí chybí nějaký „duch“, nedokáže vyvolat emoce a ve výsledku působí plochým, místy i docela nudným dojmem. Hlavní hrdinka je nesympatická – je super mít ambice a chtít se vyšvihnout výš, ale tady byla prostě Luzia jen protivná a sobecká a nějak jsem se do ní nedokázala vcítit. Chemie mezi ní a Santángelem byla nulové a co se jejich vztahu týče, bylo to pro mě dost WTF – prostě tam najednou byl, protože autorka to tak řekla. Chyběl mi tam nějaký vývoj, abych jim to celé dokázala uvěřit. Taky jsem se trochu bála linky s inkvizicí, protože bylo jasné, kam to celé směřuje, ale ačkoliv nejsem příznivcem mučení a pálení čarodějnic, i tohle mi přišlo jaksi bezzubé – vůbec jsem neměla o Luzii strach. Na druhou stranu ale oceňuji, jak lidsky to bylo podané (ve smyslu, jak se lidi radši přiznají ke všemu, žádné hraní na hrdiny…).

Familiár tak pro mě byl celkově docela zklamáním, ačkoliv některé světlé momenty měl. Ty ale nedokázaly vytáhnout celou knihu výš než na průměr – obzvlášť s ohledem na to, že autorka už má na kontě pár slušných pecek.