Malíř pomíjivého světa přehled

Malíř pomíjivého světa
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/378768/bmid_malir-pomijiveho-sveta-5zg-378768.jpg 4 318 318

Tento román se vrací do Japonska těsně po druhé světové válce. Hlavní postavou a vypravěčem příběhu je malíř Masudži Ono, který dal ve 30. letech svůj talent do služeb japonské militaristické propagandy, a svého nejlepšího žáka dokonce udal na policii jako ideologicky nespolehlivého. Ono se jako mnoho lidí své generace stává náhle společensky nežádoucí osobou a měl by se možná za své minulé činy „omluvit“ sebevraždou, avšak malířova fasáda dlouho nejeví žádné známky trhlin. Náš čtenář jistě ocení pohled do nitra člověka, jenž se lidsky i umělecky propůjčil totalitnímu režimu a přežil jeho pád.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Argo
Originální název:

An Artist of the Floating World, 1986


více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Malíř pomíjivého světa. Přihlašte se a napište ho.


Nové komentáře (61)

Nofar197
předevčírem 3 z 5

"Ono-san, to má být nějaký vtip? "
"Ne, Zelvo.To vůbec není vtip. Příteli, jednou jsi projevil odvahu a naslouchal mi, a nakonec jsme udělali společný důležitý krok vpřed ohledně naší práce. A já tě teď prosím, abys zvážil možnost udělat se mnou další krok vpřed. "
"Ono-san, nás učitel ví o této malbě?"
"Zatím ne. Ale pravděpodobně mu ji ukážu. Ode dneška mám úmyslu malovat jen v tomto duchu. Podivej se na můj obraz, Želvo. Dovol mi vyložit ti, o co se pokouším. Pak možná budeme moci udělat další krok kupředu. "
"Ono-san.... ty jsi zrádce. A teď mě omluv, prosím. "
Otázka vyrovnávání se s vinou za zničený život někoho jiného. Jake asi je existovat s podobným vědomím?

Radesan
19.07.2024 4 z 5

Knihu bych přirovnal k Japonským animovaným pohádkám (Paprika, Můj přítel Totoro...). Všechny pro mne mají jedno společné. Z hlediska děje se vlastně nic neděje, žádná gradace nebo stěžejní konflikt, ale i tak při čtení a po dočtení cítí člověk jakýsi vnitřní klid.

Mohl bych se tady rozvášnit o tom, co si myslím o Japonsku před a během druhé světové války.... myslím si, že v toto období Japonci ztratili sebe sama (nebudu hrubý i když bych chtěl být). Kniha pojednává o pár postavách, které se nějakým způsobem snaží vyrovnat s tím, jak se Japonsko změnilo a to hend dvakrát, ne-li třikrát po sobě a každý se snažil nějak přežít.

Je pěkné sledovat pár Japonských zvyklostí, které kniha dobře popisuje a celkově vzato.... pokud má někdo rád mangu a má představivost, může se Vám celý děj odehrávat v hlavě jako jedno menší anime, které si pro sebe pomyslně malujete. Kniha má také několik vyloženě silných pasáží z hlediska moudrosti některých postav.

Za mne pro lidi co mají rádi literaturu orientu mohu doporučit, naopak pro lidi, kteří potřebují opravdu živý děj s výraznými zlomy a událostmi ... myslím si, že tato kniha nebude úplně pro Vás.


Taťka Hraboš
27.01.2024 5 z 5

I když předchozí dvě knihy, které jsem od Ishigura zatím četl (Neopouštěj mě a Klára a Slunce) se mi četly snadněji, především tahle kniha mě přesvědčila, že autor Nobelovu cenu dostal naprosto oprávněně. Ishiguro je (a to myslím v dobrém) chameleon, který dokáže svůj styl skvěle přizpůsobit tématu, místu a době vyprávění a hlavní postavě. V Kláře je to humanoidní robotka, tady starý umělec, vyprávějící o svém životě v meziválečné době a krátce po ukončení druhé světové války. Do určité míry mi tahle kniha připomněla Barnesovo Vědomí konce – nejen tematicky (oba hrdinové se snaží vyrovnat se svými „hříchy“ z minulosti), ale i precizností stylu a postupným odhalováním hlavní zápletky. Tahle kniha je pro našince pozoruhodná i tím, kde se odehrává – poválečné Japonsko dosud jen málo zasažené globalizačními vlivy, se svou svébytnou životní kulturou, typickou (přinejmenším v této knize) i v nejbližších rodinných vztazích zvláštní směsicí zdvořilosti a lásky a současně pokrytectví a bezohlednosti.

všechny komentáře

Související novinky (1)

Knižní novinky (27. srpna - 9. září)

27.08.2018


Citáty z knihy (2)

Pokud člověk selže tam, kde jiní nemají ani odvahu či sílu začít, může se za svým životem ohlížet s jistou útěchou, možná dokonce s hlubokým uspokojením.


U Takedy jsem hned v mládí dostal důležitou lekci. Totiž, že vzhlížet k učitelům je sice správné, ale zároveň je důležité si připomínat jejich omylnost. Naučil jsem se nejít slepě s davem, ale pečlivě zvažovat, kam mě vlastně postrkuje. A pokud jsem se vám [svým žákům] někdy snažil něco vštípit, tedy to, abyste se nikdy nenechali ničím vléct.


Ocenění knihy (1)

1986 - Costa Book Awards (Novel)


Kniha Malíř pomíjivého světa v seznamech

v Právě čtených7x
v Přečtených405x
ve Čtenářské výzvě28x
v Doporučených26x
v Knihotéce147x
v Chystám se číst218x
v Chci si koupit52x
v dalších seznamech7x