Adam přehled

29.12.2024

Z počátku jsem měla strach, že se mi kniha bude špatně číst. Začátek mě tolik nevystřelil do nebe, jak jsem očekávala, ale na konci jsem už měla jiný pocit strachu... že když knihu dočtu, přijdu o kousek své knižní duše. Ano, tak moc se mi příběh líbil.

Na autorčin styl jsem si musela prvních cca 80 stran zvykat, ale pak už to byla smršť čtivosti.
V příběhu se otevírají třinácté komnaty postav, které jsou bolestivé a dojemné. Adam se utápí v minulosti i přítomnosti. Vrací se ve vzpomínkách k Lindě a k jejich společnému životu, sňatku, schůzkám. I když by se mohlo zdát, že bude kniha pouze vážná, tak ta životně důležitá témata jsou odlehčená humorem. Anča a Janča Dlaňovky mi prostě utkvěly v paměti. Třeba z takové scény s fyzikářkou Klárou Slavíčkovou jsou byla trochu na vážkách. Přišla mi trapná, ale když si o ní vyprávěli Adam se Soňou, už jsem se smála s nimi.
K Adamovi jsem si musela vytvořit vztah, protože sympatie tam nebyly hned. Jeho sestra Adina o něm řekla, že je dobrovolně trpitelský, mučednický a žije jen sám pro sebe, ne pro jeho syna. S jejím výrokem naprosto souhlasím. Nakonec se ale vztah mezi mnou a Adamem zlepšil. Líbil se mi jeho progres. Ušel dobrý kus cesty ke zlepšení, i když se místy stále choval jako puberťák a hlupák neumějící říct ne. V tomto ohledu mě hrozně rozčiloval.
Mezi mé oblíbené postavy patří Broňa, Marián, Kryštof i Adina. Oproti hlavnímu protagonistovi si moje srdce získali hned. Kryštof mi připomínal Vaška z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny. Broňa dala příběhu ty správné grády. Setkání Adama s ní na koncertě bylo skvělé.
Nečekala jsem takovou zápletku a hlavně závěr. Ještě teď, když na to pomyslím, mám husí kůži a slzy na krajíčku.

Celkově je Adam a autorka velkým letošním milým překvapením. Ono se může podle anotace zdát, že je příběh více než jasný, ale věřte mi, že není. Těším se na další literární skvosty z pera autorky a co nevidět se budu pouštět do Proměny Kafkovy Prahy, kde jednu z povídek napsala právě Mirka.

29.12.2024

Adam je kniha, která ve mně vyvolala smíšené pocity. Na jedné straně mě bavily vedlejší postavy, hlavně postava Adamova syna Kryštofa a Broňa. Děj se odehrává v Kutné Hoře, kterou jsem v létě navštívila a některé ze zmíněných míst znám. Autorka dokázala ukázat proměnu hlavní postavy, ale její vývoj nastal až na konci příběhu, což podle mě přišlo příliš pozdě.

Samotný Adam mi bohužel většinu času lezl na nervy – působil jako nezodpovědný a sobecký člověk, který myslí jen na sebe a svou touhu po povrchních vztazích. Hodně mi vadilo, jak kašlal na svého syna Kryštofa a neustále upřednostňoval sám sebe. Chápu, že se po smrti manželky v životě plácá, ale jako rodič by měl myslet na to, že na tomhle světě není sám.

I tak si myslím, že má kniha co nabídnout. Ukazuje příběh zničeného člověka, který se snaží odrazit se ode dna i se všemi přešlapy, které k tomu asi patří.