Nikdynoc přehled

Knížky, které jsem za celý život nedočetla, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Nikdynoc k nim bohužel přibyla, a také je to poprvé, co dávám takhle nízké hodnocení. Autorův styl mi těžce nesedl a nemám potřebu číst neustálé narážky na to, jak ON je ten originální, jak JEHO hrdinka výjimečná. A poznámky pod čarou? Nejen z nich jsem získala dojem, že se autor snaží kopírovat Pratchetta. Takže promiň Kristoffe, ale za mě Nikdyvíce.

24.02.2025

(SPOILER) Takhle si představuju temnou fantasy, která mi párkrát obrátila žaludek vzhůru nohama. Ne snad kvůli množství vulgarit a vyhřezlých vnitřností, ale díky vší té bezcitnosti, krutosti a lhostejnosti, kterými je příběh prošpikován od první stránky až po tu poslední. Ostatně, jak autor píše hned ve své první větě

"Když lidi umírají, často se poserou."

Lehkost, s jakou se autor zbavuje hlavních postav, mi brnká na nervy a to všechno kontrastuje s místy až poetickým jazykem a s humornými, "pratchettovskými" hláškami.

"Toužili. Ona po něm. On po ní. A mezi nimi nic a nikdo."

„Nicméně,“ pokračoval stařec a prohlížel si ji od hlavy k patě, „vypadáš jako dívka, která na stránkách nějaký čas strávila. To vidím. Máš v duši slova.“
„Slova v duši?“ odfrkla si posměšně Mia. „Po přečtení spalte?“
„Poslouchej, děvče,“ potáhl nosem Aelius. „Když máme rádi knihy, tak nás taky mají rády. A stejně jako si my děláme poznámky na jejich stránkách, tak i ony poznamenávají nás. Vidím to v tobě stejně dobře jako v sobě. Jsi dcerou slov. Dívka, která má příběh hodný vyprávění.“