100 nábojů: Smůla přehled

29.11.2018

Furt jsem si říkal, že mi tam chybí rodina Rockefellerů, kteří přece jenom v té Americe mají cosi pod palcem a ejhle, nejmocnější spojkou se ukáže samotný Abe Rothstein :)

Přestal jsem si dělat zápisky někde u jedenáctého dílu, protože mě to tak strhlo, ženebylčaspyčo. A to byla trochu chyba, protože jsem musel opět dohledávat střípky informací, které jsou nenápadně rozesety po všech sto sešitech - především ty události, kdy Augustus s Javierem a Gravesem v podstatě Trust převzali po zabití svých rodičů někdy v šedesátkách - a nedohledal jsem všechno, protože to bych nad tím musel strávit ještě týden. Tyto kousíčky jsem si měl červeně zakroužkovat ve svých poznámečkách. Celá situace s upálením na molu, jež se táhla jako nit od probuzení Colea Burnse byla odstřelena jedním obrázkem, z kterého usuzuji, že to byl pan Dietrich, i když ho měl Graves před tím na mušce v autě po hlasování o rozpuštění minutemanů v Atlantic City.

Mám za to, že kdo zvládne tuto TOP sérii, tak se může považovat za dospělého komiksového čtenáře. Tato série vyžaduje plně soustředěné pomalé čtení a hodně uvažování a spojování si události do jednoho celku. Mě třeba sralo, když jsem nevěděl co se děje a co kdo proč mluví, proto jsem si to vypisoval a i tak jsem se musel hodně vracet, protože zjevně nedůležité může být o 80 sešitů zásadním. Vodítkem může být třeba stav nehtů Lona, tvar opasku (třeba zrovna v této bichli jsou scény, které na sebe na první pohled navazují, ale jsou úplně z jiných míst), či napůl vyslovená věta, kterou si musí čtenář později domyslet a zasadit do kontextu a to nemluvím o celých událostech, které se stanou mimo záběr.

K božské kresbě, její kompozici a geniálnímu coloringu netřeba nic dodávat, je to to nejlepší, co český čtenář může dostat.

Strávil jsem nad těmito sto sešity sedm týdnů, nepočítám-li těch jedenáct let před tím - nečetl jsem samozřejmě furt, protože doma večer už na čtení není síla, ani po tom, co ti dva malí neposedové jsou uloženi do postele - a musím říct, že to bylo krásných sedm týdnů, užil jsem si každou chvíli v tomto nelítostném světě krvavých jatek, zvrhlých bestií a nejvyšší politiky, skláním se před autory, děkuji BBArtu, že to nakonec dotáhl a .... prostě děkuji za tuto parádičku:)