Jindřich Plachta - Cesta do hlubin hercovy duše tempo & emoce

Když se objevila v úplně první, ještě němé filmové verzi Dobrého vojáka Švejka (1926), vojenská patrola s eskortovaným Švejkem, hlediště tehdejších biografů rozezvučel smích publika. Jeden z vojáků byl menší a silnější, druhý zase hubený čahoun, kterému sražené rukávy a nohavice jen spoře zakrývaly ruce a nohy. Na filmové plátno prvně vstoupil, vlastně rázným vojenským krokem vpochodoval, Jindřich Šolle, v té době už oblíbený kabaretní a divadelní komik, známý divákům pod jménem Jindřich Plachta. „Směšný a jímavý zároveň! S jak jemnou mírou pro lehkou a výstižnou linii i pronikavou črtu kreslí herec Plachta portrét laskavého vědce…“ tak vykresluje Pachtovo herectví kritik kultovního filmu Cesta do hlubin hercovy duše. Zvláštní vnitřní neklid a nedůvěra ve vlastní schopnosti ho po celý život hnely do nových angažmá. Nicméně patřil k nejobsazovanějším hercům své doby. Známe ho hlavně z komedií, jeho vytáhlé tělo bylo samo o sobě gagem. Jaká však byla komikova skrytá tvář? Pavel Taussig přináší hercův životní příběh, včetně nových či opomíjených skutečností. Rovněž odhaluje jeho vznikající pochybnosti o komunistickém režimu, jehož ideologii dlouho upřímně věřil a na jehož podporu byl ochoten natáčet i filmové agitky.... celý text