Ďábelské lebky tempo & emoce

V noci se najednou Angie Dicksonová probudila. Vystrašeně vytřeštila oči a zírala do tmy ložnice. Se zatajeným dechem zůstala ležet. Naslouchala. K uším jí pronikal tichý, suchý smích, jako přidušené tóny trubky. Angii se sevřel žaludek. Zmocnil se jí strach. Smích zněl velice blízko. Ta osoba musela být přímo před ní – dokonce u její postele. Náhle pocítila tlak na prsou. Angii bylo jasné, že se musí stát něco úděsného. Vysunula dlaně zpod přikrývky, a začala jimi šmátrat po prostěradle. Nahmatala cosi kulatého. Její prsty zajely do vlasů… Byla to hlava! Na její přikrývce ležela hlava!... celý text