Ostrov pokladů tempo & emoce

Zastavili jsme na místě vyznačeném na mapě kotvou, asi tak třetinu míle od obou břehů, z jedné strany jsme měli pevninu, z druhé Kostlivčí ostrov. Na dně byl čirý písek. Spustili jsme kotvu a hned se nad lesy v oblacích vznesli a rozvřískali ptáci; ani ne za minutu se však zase snesli dolů a znovu se rozhostilo ticho. Kotviště bylo ze všech stran chráněné a skryté v lesích, stromy sahaly až k vodě, břeh byl celkem plochý, jako v nějakém amfiteátru se rýsovaly vzdálené kopce. Do této, lze-li tak říci, stojaté tůně se vlévaly dvě říčky, nebo spíš slatiny; listí na břehu se lesklo přímo jedovatě. Srub s palisádou, nadobro skrytý v lese, nebylo z lodi vidět. Nemít před sebou v kajutě mapu, snadno jsme mohli mít dojem, že od té doby, co se ostrov vynořil z moře, tu nikdo před námi nezakotvil.... celý text