Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci tempo & emoce

Pod tímto trochu záhadným názvem se skrývá souborné vydání čtyř samostatných knih – rozprav s geometrií, které Petr Vopěnka psal v letech 1981–1996. Jde o poměrně slušnou „kládu“, která je určena asi především profesionálním matematikům a těm, kteří mají hlubší zájem o matematiku a především o geometrii. Vysvětluje jak byla geometrie chápana a provozována v průběhu dvou tisíc let, od antiky do moderní doby na území Evropy. Autor knihy prof. RNDr. Petr Vopěnka, DrSc. získal „velký doktorát“ ve 32 letech a na titul vysokoškolského profesora si musel počkat z politických důvodů až do roku 1990. Jde o významného českého i světového matematika, jehož díla jsou známa nejen u nás. Petr Vopěnka byl dva roky v letech 1990–1992 českým ministrem školství, a tak se stal známým i širší veřejnosti. Získal Medaili za zásluhy od Václava Havla. Autor knihy rozvíjí náročné úvahy o přístupu jednotlivých geometrických, matematických a filozofických škol a jejích představitelů jako byli Eukleides, Pythagoras, Platón, Aristoteles, Descartes, Galileo Galilei, Kant, Hume, Berkeley, Newton, Husserl . V první rozpravě s geometrií nazvané „Vědění uloupené bohům olympským“ se zabývá antickou geometrií, v druhé rozpravě nazvané „Prosvětlení cesty k nekonečnu“ pojetím nekonečna v různých obdobích, různým druhům důkazů a definic a ve třetí rozpravě nazvané „Geometrizace reálného světa“ rozsáhle cituje z díla René Descarta a Isaaca Newtona. Škoda, že úvahy o matematizaci přírodovědy nedovedl autor knihy až k Einsteinovi. V závěru této části podrobil autor zdrcující kritice Marxe a marxisty, jejichž vědu nazývá vyvrcholením novověké vědy, ale současné za její karikaturu. Ve čtvrté rozpravě nazvané „Otevření neeukleidovských geometrických světů“ se věnuje základním typů neeukleidovské geometrie, geometrii Lobačevského (hyperbolické) a Riemannově eliptické geometrii. Autor knihy uvádí myšlenky, na které běžný uživatel či student geometrie asi nenarazí, např. jak geometři „využívali“ k uskutečnění geometrických objektů a jevů Dia, Boha, Bohočlověka, nadčlověka či anděla. Při vyjadřování myšlenek používá stejné pojmy jako v jiné své knize „Meditace o základech vědy“, kterou rovněž vydalo nakladatelství Práh. O hlubokém zájmu autora knihy o geometrii svědčí i fakt, že se jí zabývá i v matematické povídce „Trýznivé tajemství“, věnované okolnostem objevu neeukleidovské geometrie králem matematiků Carlem Friedrichem Gaussem a dalších vědců, kteří u tohoto objevu stáli. Petr Vopěnka podrobně vysvětluje, jak byl reálný prostor ztotožněn s klasickým geometrickým prostorem a reálný svět byl tak vysvětlován pomocí známých geometrických zákonů a jaké to mělo důsledky. Autor knihy vychází z podrobného studia děl mnoha matematiků a filozofů, jejichž seznam uvádí na konci knihy. Z tohoto seznamu je zřejmé, že v češtině dosud nevyšla kniha Isaaca Newtona „Matematické základy přírodovědy“. Protože je kniha „Úhelný kámen...“ velmi rozsáhlá, chybí mi rejstřík ať už věcný nebo jmenný, rovněž by čtenářům knihy autor ulehčil četbu zařazením slovníčku pojmů. Knihu by si měl přečíst každý profesionální matematik, i když pochybuji, že by tak učinily naše učitelky na základní škole. RNDr. Karel Vašíček, psáno pro Neviditelného psa.... celý text