Immortelly. Propast zajímavosti

Propast – šestý, závěrečný oddíl knihy Irmy Geisslové Immortelly vydal u příležitosti 150. výročí básnířčina narození Spolek čekých bibliofilů v Praze jako subskripční tisk pro své členy v nákladu 200 ručně signovaných výtisků. Původní grafikou (barevná suchá jehla se slepotiskem) vyzdobila Alena Bílková. Obálku navrhl a typograficky upravil Ivan Krejzlík. Z písma ITC Benguiat vysadil a o vydání pečoval Jiří Vašíček. Předmluvou doprovodil Gustav Erhart. K tisku připravil, doslovem a ediční poznámkou opatřil Karel Kolařík. Vytiskla tiskárna Daniel, Praha. 210×110 mm, 52 s. Kniha byla vydána za laskavého přispění Jiřího Vašíčka. Z předmluvy Gustava Erharta: "Pravděpodobně již nikdo nikdy nerozluští spletité, z temných vláken upředené tajemství raněné duše Irmy Geisslové. Pravou příčinu bolestných svárů v exaltovaném nitru této zvláštní a osamělé básnířky druhé poloviny předminulého století, které nezbadatelný osud vyměřil necelých devětapadesát roků pozemské existence. Života sevřeného v konvencích středostavovské rodiny, která jen málo věděla o jejích skrytých ambicích, nenaplněné či předčasně ztroskotavší lásce k dodnes anonymnímu milenci, neuskutečnitelných tužbách a nebezpečných niterných rozpoloženích, balancujících někdy až na samé hraně duševního kolapsu či dokonce suicidia. Pochopení nenašla ani u těch, ve které skládala naděje největší - u tehdejší literární elity národa, jmenovitě u Jana Nerudy a Elišky Krásnohorské. Ti sice „pochválili mladý talent, ale současně odsoudili básnířčin ‚mladický‘ pesimismus a nabádali ji k vážnějším tématům, tj. k vlastenecké a podobně zaměřené poesii“ (Ivan Slavík). Nepochopili, že v tomto případě nešlo o dočasný bolestínský rozmar přecitlivělé slečny, ale o hluboce založený trvalý spleen a nezhojitelnou melancholii, kterým se z milosti skoupých Múz dostalo daru vpravdě raritního: schopnosti vyslovit je Slovem básnickým, veršem ojedinělé brizance a síly, v oné době u nás však skoro neznámým a těžko pochopitelným. … Shora zmíněný Ivan Slavík zařadil bez váhání některé verše Irmy Geisslové vedle děl harcovníků a koryfejů evropské dekadence, jmenovitě do blízkosti samotného Paula Verlaina, jehož proslulou Podzimní píseň mu připomněla báseň Na hřbitově kerepešském. … "... celý text