Pozvání k oslavě zajímavosti

Evangelická liturgika. Od pamětníků vím, že v kurikulu evangelické teologické fakulty byla liturgika spíše popelkou. Předpokládalo se, že základní bohoslužebný pořad v evangelických církvích je dán a znám a vše ostatní bylo ponecháno kreativitě kazatelů, bez poučení o tom, jak který liturgický krok vznikl a proč, jak souzní v různých tradicích, a čím je možno jej případně rozvést či nahradit. Když jsem se ujal výuky liturgiky na Evangelické teologické fakultě, snažil jsem se právě tímto směrem napřít pozornost studentů, aby se mohli v utváření bohoslužby orientovat svobodně, korektně a teologicky i ekumenicky odpovědně. V této snaze pokračuji i v této knížce. Tím již nahlašuji, že počítám se svými čtenáři mezi studenty teologie a na evangelických farách. Nejen však na farách. Zejména druhá část knížky je koncipována tak, aby poskytla informaci též dalším členům evangelických církví, zejména presbyterům evangelických sborů, kteří se svými duchovními sdílejí odpovědnost za bohoslužebný život ve svých obcích; rozvine-li se pak z podnětu mých výkladů o těchto věcech v některých sborech rozhovor, splní knížka jeden ze svých záměrů. Nicméně mě potěší, najdu-li čtenáře i mezi teology jiných tradic, kteří se zde mohou něco dovědět o specifických důrazech bohoslužby evangelických církví a zamyslet se nad nimi. Není to ambice přílišná, neboť spočívá na reciprocitě. Byl jsem a jsem s těmito kolegy, zvláště katolickými, v rozhovoru přímém i nepřímém, jak i čtenář této knížky postřehne. Nemám žádnou obavu z infekce, když studuji bohoslužebné texty této tradice. Doufám tedy, že i kolegové mimo mou Českobratrskou církev evangelickou věnují svou pozornost mým výkladům. Vždyť bohoslužba je vrcholným privilegiem a darem církvi každé, celému Božímu lidu, který vzývá Hospodinovo jméno, slaví Kristovo vzkříšení a vyhlíží Boží království. Její věkovitost nás spojuje se všemi vyznavači napříč staletími, která minula, a se vší bolestnou touhou porušeného stvoření napříč staletími, která přijdou. Jestli troskotají ekumenické snahy v oblasti pokusů o dorozumění v otázkách doktrinálních, žádná církevní instance nemůže zabránit křesťanům různé církevní příslušnosti, aby společně slavili. Jak dlouho bude trvat, než se dovoleně sejdou u Kristova stolu (nedovoleně se to již děje), ponechme nyní jiným odhadům, než jsou naše lidské. Jednou to však nastane, nejpozději v Božím království. Skladba této knížky je snad zřetelná. V první části (Přístupy) předkládám zásadnější úvahy o teologii bohoslužby, zvláště evangelické, a o její hermeneutice; o pomocný „chalkedonský“ model se opírám při zdůvodnění její dvojohniskovosti. Druhá část (Rozvedení) je již praktičtější a pojednává o jednotlivých liturgických krocích s přihlédnutím k jejich zastoupení v dějinách a v různých tradicích. K některým odstavcům připojuji ukázky bohoslužebných textů různé provenience. Jsou míněny spíše jako ilustrace či inspirace, než jako vzory. Z úvodu autora Kniha prof. Pavla Filipiho Pozvání k oslavě. Evangelická liturgika představuje velký přínos v oblasti české liturgické teologie a pro svou teologickou otevřenost v neposlední řadě také v oblasti české ekumeny. prof. František Kunetka, Th.D.... celý text