Tři mušketýři ještě po deseti letech - kniha první zajímavosti

Poslední částí trilogie, líčící osudy d'Artagnana a jeho tří přátel, je obsáhlý román Tři mušketýři ještě po deseti letech aneb Vikomt de Bragelonne (Le vicomte de Bragelonne, ou Dix ans plus tard), který Alexandre Dumas starší se svým spolupracovníkem Augustem Maquetem vydal v letech 1847–1850. Román se odehrává převážně na dvoře francouzského krále Ludvíka XIV. v letech 1660 až 1673, svým rozsahem je veliký jako předcházející dvě části trilogie dohromady a většinou je vydáván ve čtyřech dílech. Historickým pozadím románu je postupná přeměna Ludvíka XIV. ze slabého chlapeckého krále ovládaného jeho ministry a matkou Annou Rakouskou na absolutistického krále slunce, který získal úplnou kontrolu nad francouzským státem. Na počátku románu vidíme Ludvíka XIV. ještě zcela v područí kardinála Julese Mazarina. Ludvík by rád pomohl Karlu II., synovi popraveného Karla I., získat zpět anglický trůn. Nechá se však ovlivnit svými ministry natolik, že od pomoci upustí. To pobouří kapitána královských mušketýrů d'Artagnana natolik, že opustí královské služby. S Athosem, hrabětem de la Fère, se vydají do Anglie a vrátí Karlovi II. královskou korunu (rok 1660). K tomu využijí poklad, jehož tajemství sdělil Athosovi Karel I. těsně před svou popravou. Rovněž se seznámíme s titulní postavou románu, Athosovým synem Raoulem, vikomtem de Bragelonne, který byl již ve Třech mušketýrech po dvaceti letech šíleně zamilován do šlechtičny Louisy de la Vallière. Ta však dá před Raoulem přednost své lásce ke králi Ludvíkovi XIV. a stane se jeho milenkou (tou skutečně byla v letech 1661 až 1667). Raoul se nemůže vzpamatovat z toho, že jej Louisa opustila a nakonec se nechá zabít v bitvě. Střední část románu je věnována z velké části politickým i milostným intrikám na dvoře Ludvíka XIV. Ten se po smrti kardinála Mazarina roku 1661 stává postupně silným panovníkem a snaží se zbavit vlivu ministra financí Nicolase Fouqueta, který se chce stát královským rádcem namísto Julese Mazarina (tato část díla zabírá ve čtyřdílných vydáních druhý a třetí díl). Na rozdíl od poněkud zdlouhavé střední části je poslední čtvrtý díl románu opět plný napětí i akce. Vyprávění je založeno na pověstech o existenci dvojčete Ludvíka XIV., které je svému bratrovi k nerozeznání podobno. Z důvodů možného ohrožení monarchie ve Francii případnými boji o trůn je toto dvojče uvězněno a tvář je mu skryta pod železnou masku, aby je nikdo nemohl poznat. Tohoto tajemství se zmocní jezuité a Aramis. Ten zosnuje spiknutí, do kterého zaplete i Porthose, a provede výměnu krále za jeho bratra, který má být dle názoru spiklenců lepším panovníkem. Spiknutí však odhalí Nicolas Fouquet a, ačkoliv je u pravého krále v nemilosti, zachrání jej. Aramis s Porthosem jsou nuceni prchnout. Král, přestože ho Nicolas Fouquet zachránil, přikáže d'Artagnanovi, který se mezitím vrátil do královských služeb, aby jej zatkl. D'Artagnanovi to připadá nečestné a chce znovu rezignovat. Když mu však Ludvík XIV. vysvětlí, že je to král, který je nucen řídit tuto zemi a dělat i nepopulární opatření, zůstává. Aramis s Porthosem chtějí uprchnout do Španělska. Těsně před naloděním jsou ale dopadeni obrovskou přesilou vojska. Porthos vyhodí do povětří jeskyni plnou pronásledovatelů, čímž umožní Aramisovi útěk, sám však při tom zahyne. Aramis se však nakonec do Francie vrátí jako španělský vyslanec a grand (má titul vévoda z Alamedy). Athos umírá žalem nad ztrátou syna. V epilogu románu jsme pak svědky d'Artagnanovy smrti dne 23. března 1673 při obléhání Maastrichtu. Právě v okamžiku, kdy obdrží od krále povýšení na maršála Francie, zahyne po zásahu dělovou koulí.... celý text