Alexandr Ivanovič Gercen životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Alexandr Ivanovič Gercen (rusky: Александр Иванович Герцен) (* 6.4.1812 Moskva, Carské Rusko, † 21.1.1870 Paříž) byl ruský spisovatel, filozof, publicista a vůdčí osobnost ruských proticarských center v zahraničí v 50. a 60. letech 19. století. Byl ve dvou vyhnanstvích, od roku 1847 žil v dobrovolné emigraci ve Francii.
Používal pseudonymy Iskanděr a I. Nionskij.

Narodil se v Moskvě jako nemanželský syn bohatého statkáře I. Jakovleva a německé guvernantky H.-L. Haagové – jméno Gercen získává jako „dítě lásky“ (německy „Kind des Herzens“).

Vzdělání získal nejprve v soukromí, v otcově domě, v roce 1829 pak absolvoval matematicko-fyzikální fakultu Moskevské univerzity (1833).
Během studií se seznámil s mladými ruskými intelektuály, mj. s N. V. Stankevičem, N. P. Ogarjovem aj., zajímá se o přírodní vědy a o německou romantickou filozofii, zvláště pak o filozofii Schellingovu. Jako student založil kroužek orientovaný na francouzský utopický socialismus a jeho ideje.

V roce 1834 došla carské moci trpělivost a nechala zatknout Gercena, jenž se nijak neskrývá se svým kritickým postojem vůči nevolnictví a omezování základních lidských práv v tehdejším carském Rusku, spolu s několika dalšími členy kroužku. Posléze byl poslán do vyhnanství, které tráví ve Vjatce, Permu a Vladimiru, kde působil v letech 1835–39 v guberniálních úřadech – zážitky z Vjatky pak Gercen umělecky ztvárnil ve svém prvním významnějším literárním díle „Zápisky jednoho mladého člověka“ (Zapiski adnogo maladogo čelověka, 1840–41).
Po návratu z tohoto vyhnanství brzy následovalo vyhnanství druhé, a to v letech 1841–42, tentokrát v Novgorodě.

Ve 40. letech 19. století se společně s V. G. Bělinským stal vůdčí postavou ruské pokrokové inteligence a představitelem tzv. zapadnictví, orientoval se výrazně na německou filozofii, studoval zejména díla Feurbacha a Hegela, jehož dialektiku chápal jako tzv. algebru revoluce.

Ve 40. letech pak začaly vznikat i jeho první literární práce – jsou to již zmíněné „Zápisky jednoho mladého muže“ a filosofické spisy „Diletantismus ve vědě“ (Diletantizm v nauke, 1842–43) a „Listy o studiu přírody“ (Pisma ob izučenii prirody, 1845–46) , jimiž položil základní kameny novodobé ruské filozofie.

Jeho próza byla v těchto letech, a vlastně i později, prózou prodchnutou kritikou takového jednání člověka, které vede k ponižování lidské důstojnosti lidí jiných – tak je tomu např. v novelách „Doktor Krupov“ (1847) či „Straka zlodějka“ (Soroka vorovka, 1846) a zejména pak v románu „Kdo je vinen?“ (Kto vinovat?, 1847), kde rozvinul myšlenku svobodné lidské osobnosti, která vlastním rozumem a vlastními silami formuje a vytváří vlastní život. Ve stejném roce jako román „Kdo je vinen“, (1847) odjel s rodinou do Francie, kde zůstal v dobrovolné emigraci až do konce svého života.

Ve Francii ho zastihl revoluční rok 1848 – události tohoto roku v něm vyvolali rozčarování, které se odrazilo v jeho publicistické tvorbě, v dílech „Z druhého břehu“ (S togo berega, 1847–50) a „Listy z Francie a Itálie“ (Pisma iz Francii i Italii, 1847–51).
Rok 1848 znamenal i předěl v jeho názorech na budoucnost ruské společnosti – začal odmítat cestu kapitalistického vývoje, tj. cestu zapadnictví, a přiklonil se k utopickým projektům ruského socialismu, projektům, které pak v 60.-80. letech 19. století rozvinuli ruští narodnici.
Zklamání a deziluzi z průběhu revolučního roku 1848 pak ještě prohloubila jeho osobní tragédie – zemřela mu žena, později pak matka a syn.

V roce 1851 odjel do Londýna, kde založil Svobodnou ruskou tiskárnu, kde byl vydáván první necenzurovaný ruský tisk - almanach „Polarnaja zvezda“ (v letech 1855–69) a časopis „Kolokol“ (v letech 1857–67).

V Londýně začal tvořit dílo, považované dnes za vrchol jeho prozaické tvorby – sedmidílné paměti „O tom, co bylo“ (Byloje i dumy, 1852–67), autentický záznam pamětí ruského intelektuála, spojení románu životopisného, sociálního, politického a filosofického. Dílo je jedním rozmáchlým zamyšlením nad postavením jedince ve společnosti zmítané zásadními společenskokul­turními zvraty, v geniální zkratce zde načrtává všechny podstatné rysy a zlomové momenty 19. století.

Zemřel v Paříži. (zdroj životopisu: http://zivotopisyonline.cz/ale...)