-

Antonín Eduard Včelička životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Géza Včelička · pseudonym

česká, 1901 - 1966

Životopis

Géza Včelička, vlastním jménem Antonín Eduard Včelička (7.5.1901 – 30.12.1966) byl český novinář a reportér, básník a prozaik, přední organizátor trampského hnutí, redaktor levicového časopisu Tramp (od roku 1930). Odpor proti měšťáctví a smysl pro sociálně politický boj projevil jak v reportážích psaných pro komunistický tisk (trilogie Poutníkův návrat: Zrození poutníkovo, Světoběžníci a robinzoni, Dvě města na světě, tak v románech (Kavárna na hlavní třídě, Policejní hodina – oba zfilmovány).

Narodil se 7. května 1901 v židovském ghettu v Praze 5, V Kaprové ulici 42, ve starodávném domě U vinařů jako druhý syn sklepmistra Eduarda Václava Včeličky a jeho ženy švadleny Marie, rozené Plassové. Svatba rodičů se konala v roce 1900, až po narození staršího bratra Jaroslava Václava (*8.12.1898). Rodina se často stěhovala podle toho, v které hospodě otec pracoval jako sklepmistr či číšník (Praha, Roztoky u Prahy, Plzeň atd.), trvale se zabydlela v roce 1906 (20 let) až v nábřežní chudinské čtvrti Na Františku, v blízkosti pražského Anežského kláštera. Toto místo se opakovaně objevovalo v jeho tvorbě. Vnímavými smysly dítěte nasával svéráznou atmosféru těchto míst, do paměti se mu ukládaly drsné zážitky, které později ožily v jeho tvorbě.

Roku 1914 vychodil školu a otec rozhodl (stejně jako u jeho bratra v roce 1912), a dal jej v roce 1915 do učení na číšníka do hotelu U Zlaté husy na Václavském náměstí. Z učení utekl, ale otec jej zmlátil a dal tentokrát do kavárny Parlament. Tam jej opět týrali, sběhl, otec jej zbil a odtáhl zpátky. Tam jej ztloukl i kavárník a Géza se pokusil o sebevraždu oběšením. Zachránil jej jiný číšník – ale pak byl opět mlácen – v práci i doma. Vystřídal pak ještě učení v kavárně Monopol a v roce 1918 se (stále pod nátlakem otce) vyučil v kavárně Royal. Gézův bratr se v říjnu 1918 vrátil z války, lehce zraněn na prsou a do nohy, o půl roku později – v 21 letech, 14. března 1919, utonul nešťastnou náhodou v Praze ve Vltavě.
Géza u profese nezůstal a definitivně s číšnictvím skončil 25.7.1920 poté, co vystudoval jednoroční obchodní školu a začal pracovat v Karlíně ve fabrice na kovové zboží a díky osmihodinové pracovní době získal dostatek volného času, o němž se mu jako číšníkovi ani nesnilo.

A proč „Géza“? V textu Poznámky o mém životě o tom píše: „Své práce jsem počal podepisovat pseudonymem Géza Včelička. To bylo tak: roku 1920 jsme pilně čítali někdejšího dekadentního básníka Karla Hlaváčka, zejména jeho Mstivou kantilénu. V ní zalíbila se mi hlavně zmínka o Geuzech, o tak zvaných žebrácích, jak urážlivě byli v 17. století zváni stateční nizozemští odbojníci, jež bojovali za svobodu proti španělským uchvatitelům. A kteroužto urážku oni hrdě si přisvojili za název svého hnutí. Dal jsem si tedy literární jméno Geuza, jež časem zfonetizovalo na domněle maďarské Géza.“

Jeho první texty mají rozhodně blíže k autentické tvorbě s neujasněnými anarchistickými ideály svobody než k poslání komunistického předvoje proletářských internacionalistů. Ve 20. a 30. letech se snažil věrně zachytit jemu dobře známé dělnické a trampské prostředí, i s jeho romantikou a ideou neohraničené svobody, kterou v jeho prvotních textech charakterizoval nejen téma, děj a prostředí, ale také odposlouchaná jadrná řeč postav jeho povídek a reportáží.
Po únoru 1948 řadu svých prozaických textů a reportáží přepracoval v duchu socialistického realismu. Autentičnost a dokumentárnost dělnických postav svých prvních próz nahradil v 50. letech idealizovaným obrazem proletariátu, v němž byly retušovány autentické prvky, které tolik oslovovaly jeho čtenářské vrstevníky v 30. letech a které v 50. letech dle kulturních ideologů socialistického realismu (zejména dle Ladislava Štolla) narušovaly důstojnost proletariátu. Řada jeho knih se po autorském přepracování v 50. letech dočkala dalších vydání a on sám řady literárních (ale též de facto politických) uznání - 10. února 1953 obdržel Literární cenu hlavního města Prahy za celoživotní dílo v oboru písemnictví a 6. května 1959 byl oceněn titulem Zasloužilý umělec.

Géza Včelička byl, je a bude podstatnou osobností trampské historie i trampské kultury, stejně jako Bob Hurikán, Jarka Mottl, Jenda Korda či Wabi Ryvola. Kdybychom chtěli dobře porozumět vývoji Gézovým předválečných i poválečných politických názorů – od anarchismu až po vstup do KSČ – museli bychom vyhledat a důkladně prostudovat nejen všechny jeho novinářské texty, ale také různé související dobové dokumenty. To už je ale práce pro odborně vzdělané badatele. (zdroj životopisu: https://www.trampsky-magazin.cz)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.