Životopis
Aj Čching, vlastním jménem Ťiang Čeng-chan (蒋正涵, Ai Qing), byl významný čínský básník a jedna z klíčových osobností moderní čínské poezie. Narodil se 27. března 1910 v Jinhua, provincie Če-ťiang, v zámožné rodině. Během studií ve Francii (1929–1932) se seznámil s evropskými literárními a filozofickými proudy, zejména s impresionismem a existencialismem. Po návratu do Číny se připojil k levicovému hnutí a jeho dílo se začalo soustředit na sociální spravedlnost a osudy prostého lidu.
Aj Čching byl za své názory vězněn (1932–1935), což významně ovlivnilo jeho poezii, jež se stala hluboce humanistickou a angažovanou. V jeho tvorbě se prolínají osobní pocity s osudy národa, často v kontextu čínského venkova.
Aj Čching měl osobní vztah k Mao Ce-tungovi, který jeho rané dílo podporoval a oceňoval jeho příspěvek k revoluční literatuře. Během Kulturní revoluce (1966–1976) se však situace dramaticky změnila. Aj Čching byl jako intelektuál a spisovatel označen za „pravicového elementa“ a poslán na venkov k „převýchově“, což zahrnovalo fyzickou práci a omezený přístup k psaní. I přes rehabilitaci po roce 1979 zůstalo jeho dílo i jeho zdraví trvale poznamenáno traumatem tohoto období.
Aj Čching byl otcem slavného čínského umělce Aj Wej-weje, který se stal globálně uznávaným výtvarníkem, architektem a disidentem. Aj Wej-wej věnoval značnou část své autobiografie Tisíc let radostí a smutků vyprávění o svém otci, jeho dětství, dospívání a životních peripetiích ještě před vlastním narozením. V knize detailně popisuje Aj Čchingovu vězeňskou zkušenost, jeho vyhnanství během Kulturní revoluce i jeho vliv na vlastní uměleckou a politickou dráhu. Aj Wej-wej čelil podobnému osudu jako jeho otec – byl několikrát pronásledován čínskou vládou za své kritické názory a umělecké projekty, jež často odhalují nedostatky čínského režimu.
Aj Čching zemřel 5. května 1996 v Pekingu.
(zdroj životopisu: Wikipedia, internet, Tisíc let radostí a smutků)
