Životopis
Jeden z klasiků, stojcích v základech estonské literatury. Neklidný duch, jehož snem bylo cestování, byl již v mladém věku vyloučen ze školy a zbaven možnosti oficiálního vzdělání. V sotva dospělém věku se již pevně uchytil jako novinář a brzy si vytvořil bohatý kontakt s kulturními centry na západ i na východ od Estonska. Jeho nadregionální rozhled později v meziválečném období byly cenným pilířem pro vzestup estonské literatury na evropskou úroveň.
Do ciziny Vilde také emigroval po své účasti na revoluci v roce 1905, nějaký čas sídlil dokonce v Americe, kde pracoval coby redaktor estonských novin. Nicméně "nová země" ho příliš neoslnila a jeho oblíbeným místem se stala dánská Kodaň. Zpět do vlasti se vrátil roku 1917 a usilovně se zapojil do kulturního a politického života rodící se republiky. Nějakou dobu působil i jako diplomat v Dánsku a Německu (jím založená budova konzulátu v Berlíně slouží v této funkci dodnes). Od roku 1923 se už ale věnoval výhradně literatuře.
Zaměřoval se cíleně na aktuální společenské problémy a otázky, díky čemuž mnohdy překonával hranice estonského literárního úzu. Pověst si získal po vydání historického románu Válka v Mahtře, kde se mu podařilo stylově překročit tehdejší romantistický stereotyp tohoto žánru. Podobně s dílem Železné ruce jako první přivedl do domácí literatury dělnický román. Jeho tvůrčí píli, založenou na víře v moc slova, dokládá veliká úcta, jíž se mu dostávalo od estonského lidu i ze zahraničí.
Nicméně do češtiny máme přeložený pouze jeden jeho román, a to Do chladného kraje z konce 19. století, ve kterém kritickým okem zkoumá život lidí na vesnici i ve městě.
(zdroj životopisu: SLovník pobaltských spisovatelů; http://linnamuuseum.ee/vild)
