Ivan Odilo Štampach životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1946

Životopis

Doc. ThDr. Odilo Ivan Štampach (* 18. února 1946 Praha) je religionista a vysokoškolský pedagog. Spoluzaložil a v létech 2000 - 2010 vedl religionistické pracoviště na Univerzitě Pardubice. Dříve se profiloval jako teolog (potažmo filosof), dnes svá dřívější odborná zaměření odmítá a věnuje se pouze religionistice. Byl římskokatolickým a posléze starokatolickým knězem, dnes v žádné církvi nepůsobí.

Roku 1983 byl Ivan Štampach tajně vysvěcen na římskokatolického kněze a vstoupil do dominikánského řádu, kde přijal jméno Odilo.

Jako badatel se věnoval mimo jiné novým náboženským hnutím, ekumenismu a mezináboženskému dialogu, spiritualitě a metodologii religionistiky.

Život

Ivan Štampach se narodil v Praze; žil v letech 1946 až 1948 v Plzni, poté na Slovensku, kde 1963 až 1967 studoval učitelství 2. stupně ZDŠ na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě se sídlem v Trnavě, 1968 až 1970 dálkově filosofii a pedagogiku na FF Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Roku 1970 byl ze studia vyloučen „za přípravu na opuštění republiky a přípravu na podvracení republiky“ a vězněn v Bratislavě a Ilavě do roku 1974, pak se vrátil do Prahy.

V letech 1978 až 1983 tajně studoval teologii, ukončení studia později potvrdil dominikánský řád. Na kněze byl tajně vysvěcen v Berlíně roku 1983. Teologii v letech 1982–1989 učil v tajných kurzech a publikoval v samizdatových časopisech (Teologické texty, Sursum a Acta incognitorum). Roku 1987 vstoupil do dominikánského řádu, přijal řádové jméno Odilo.

Od roku 1990 zahájil veřejnou pedagogickou činnost. Roku 1992 získal licenciát teologie na Papežské teologické akademii v Krakově (práce Nástin ekumenické teologie) a roku 1994 doktorát teologie na Papežské teologické fakultě v Poznani, jeho disertační práce byla Život, Duch a všechno. Duchovní směry nového věku. Na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci se habilitoval roku 1996 (práce Náboženství v dialogu). Roku 1996 neprodloužilo tehdejší vedení Katolické teologické fakulty UK Štampachovi pracovní smlouvu a v létech 1999 - 2002 se přechodně sblížil se starokatolickou církví.

Zastával řadu akademických a veřejných funkcí: je předsedou Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů, členem předsednictva Českého helsinského výboru a členem správní rady nadace Světový Étos - Centrum Prokopios. V parlamentních volbách v červnu 2002 byl jako nestraník lídrem kandidátky Strany zelených v Pardubickém kraji.

Od roku 1990 Ivan Štampach učil na řadě vysokých a vyšších odborných škol. Mimo jiné v letech 1990 až 1996 učil na Katolické teologické fakultě UK kurs fundamentální teologie, od roku 1995 na Vyšší sociálně-pedagogické a teologické škole Jabok religionistiku, od roku 1996 dosud na Evangelické teologické fakultě UK v Praze teologická a religionistická témata v rámci studia Teologie křesťanských tradic, roku 2000 se podílel na založení religionistického pracoviště na Univerzitě Pardubice, které deset let vedl a na kterém dosud působí.

Odborné a názorové zaměření

Religionistika

Ivan O. Štampach ve své pedagogické a publikační činnosti reflektuje především současnou žitou religiozitu. Religionistika je v jeho pojetí hermeneutikou znakových struktur chápaných jako náboženské, jakož i reflektovaným a nutně omezeným sdílením náboženské zkušenosti. Dává přednost participativnímu přístupu před pouhou deskripcí a komparací religiózních faktů. V tomto smyslu se věnuje i metodologii religionistiky jako oboru. Sleduje mimo jiné témata:
• vztah spirituality a institucionalizovaného náboženství
• dialog mezi náboženstvím a profánní kulturou (filosofií, uměním, politikou, vědami)
• vztah religionostiky, filosofie a teologie
• nová religiozita včetně nenáboženské spirituality
• mezináboženské vztahy (hlubinný ekumenismus, sdílená náboženská identita, interspiritualita, intrareligiózní dialog)
• náboženské autority včetně náboženského sektářství
• vnitrokřesťanský ekumenismus
• alternativní křesťanství
• metodologie religionistiky, například definice náboženství, třídění náboženských fenoménů

Filosofie

Kloní se k nedualistickému personalismu, inspirací jsou mu mimo jiné Jacques Maritain, Emmanuel Mounier, Jean Lacroix, Nikolaj Berďajev, Pavel Florenskij, z českých filosofujících autorů částečně Vladimír Hoppe, Zdeněk Neubauer, Petr Vopěnka, Karel Floss. Chápe myšlenkový odkaz Rudolfa Steinera jako metodu přístupu ke skutečnosti, nikoli jako soubor dogmat; jeho pozdější texty čte ve světle Filosofie svobody. Ze současných myslitelů této linie oceňuje a studuje tyto: Massimo Scaligeri, Georg Kühlewind a Christian Bamford. Sleduje se zájmem též zejména stoupence perennialismu (resp. tradicionalismu): Frithjof Schuon, Titus Burckhardt, Seyyed Hosein Nasr. Jako publicista se věnuje i politickým tématům. Hlásí se k sociálně a ekologicky orientované politice, ke spojení liberálního a sociálního principu, k eurofederalismu.

Náboženství

Ani po odchodu z profesionální církevní činnosti není v osobním životě vůči náboženství neutrální. Hlásí se ke katolické tradici, k občansky a sociálně angažovanému křesťanství, ke hlubinnému sdílení s jinými náboženstvími. Sám se hlásí k západní kulturní příslušnosti, ale blízcí jsou mu i pravoslavní autoři jako Paul Jevdokimov, Jerzy Klinger, Anthony Bloom, Seraphim Sigrist, Olivier Clément, Philip Sherrard, Annick de Souznelle).

Je mu blízké sofiální a mystické křesťanství (např. Mistr Eckhart, Jakub Boehme a Louis Claude de St.Martin) a rovněž antroposofie a Obec křesťanů.

Ivan Odilo Štampach je kritický k tzv. \"narovnání\" mezi církvemi a státem a pokusům o novou alianci \"trůnu a oltáře\". Obhajuje důslednou odluku církve a státu.

Bibliografie
• 1992 – Sekty, Pastorační středisko pražské arcidiecéze
• 1992 – Malý přehled náboženství, SPN Praha
• 1993 – Život, Duch a všechno. Duchovní směry nového věku
• 1995 – Sekty a nová náboženská hnutí. Naděje a rizika, Oliva Praha, 1994
• 1995 – Nástin ekumenické teologie. Informace a úvahy s ohledem na českou ekumenickou situaci
• 1997 – Snění v plné bdělosti. Rozhovory s Odilonem Ivanem Štampachem (ptal se Jiří Hanuš), CFK Brno
• 1998 – Náboženství v dialogu. Kritické studie na pomezí religionistiky a teologie
• 2000 – A nahoře nic… O možnostech postmoderního člověka žít duchovně, Portál, Praha
• 2001 – Tušili světelné záplavy, Cherm Praha
• 2004 – Čaroděj dřímá v každém z nás. Hovory s Ivanem O. Štampachem (ptala se Božena Správcová), Lubor Kasal Praha
• 2008 – Přehled religionistiky (zdroj životopisu: http://cs.wikipedia.org)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.