Jan Drozd životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

* 27. 1. 1914, Bordovice (u Frenštátu pod Radhoštěm)
† 15. 8. 2005, Ostrava

Prozaik a literární historik
Pochází z rodiny zemědělce. 1922 přesídlil s rodiči na východní Slovensko k Čopu. Měšťanskou školu ukončil 1929 v Užhorodě, maturoval 1933 na učitelském ústavu v Mukačevě a 1935 vykonal doplňovací maturitu na gymnáziu v Užhorodě. 1933–1936 učil na obecné škole v Kušnici na Podkarpatské Rusi. 1936 nastoupil vojenskou službu, která se v důsledku mobilizace 1938 prodloužila až do března 1939. Po okupaci a maďarském záboru jižního Slovenska odešel na Moravu, učil ve Valašském Meziříčí (1938–1941), v Zubří (1941–1945) a v Bohumíně. 1950–1957 externě studoval češtinu a dějepis na FF UP v Olomouci. Po několikaleté spolupráci nastoupil 1954 jako vedoucí literárně dramatické redakce Čs. rozhlasu v Ostravě. 1970 byl z politických důvodů z rozhlasu propuštěn a pracoval jako stavební dělník, později působil jako učitel na Frenštátsku, 1974 odešel do důchodu.
Drobné prózy začal Drozd publikovat v Lidových novinách (1943); později pravidelně přispíval do Květů, Lidové demokracie, ostravských periodik Nová svoboda, Červený květ, Moravskoslezský večerník, Moravskoslezský den, opavské Alternativy Novy aj. Napsal také značné množství literárních pořadů pro rozhlas a scénářů realizovaných Čs. televizí v Ostravě (mj. pohádky; inscenace Horká stezka, 1978, režie František Mudra). První verzi románu Člověk pro jeden život vydal Drozd v Curychu pod pseudonymem Jan Pastor a s titulem Emauzy.
Drozdovu tvorbu charakterizují dva znaky: tendence k autobiografičnosti a úsilí o epický tvar komponovaný jako svědectví o lidech ve zlomových dějinných situacích. Takto se prezentoval již v druhé polovině 40. let románem Sedláci z Velkého dvora, situovaném do předmnichovské republiky a vyprávějícím o českých kolonistech na východním Slovensku, ale i později v románu Dlouhá noc, ve kterém využil vlastních zkušeností z Podkarpatské Rusi. Pro dětské čtenáře psal v 50. a 60. novely na náměty z protinacistického odboje. Nostalgicky laděné povídky ze sbírky Smutek z milování pak variují téma lásky a smrti, aniž by nějak vybočovaly ze zavedeného typu této prózy. Román Člověk pro jeden život je pokusem o kritickou reflexi poválečné doby situovanou na Jesenicko. Determinujícím prvkem Drozdovy tvorby je autorův subjektivně zabarvený vztah k historické realitě: odpovídá jeho smyslu pro detail, ztěžuje mu však odstup od tématu. Zřetelně se to projevilo na románu Pohřbívání živých, kde se takřka reportážním způsobem vrátil k událostem srpna 1968 a k následujícím letům tzv. politické normalizace.
Badatelsky se zabýval Slezskými písněmi Petra Bezruče. V časopiseckých článcích a následně v monografii Autoři Slezských písní přisoudil autorství některých balad Ondřeji Boleslavu Petrovi (1852-1893), argumentačně se opíraje především o souvislost některých námětů a motivů s Petrovým životopisem a jeho doložitelnými osobními zkušenostmi a životními zážitky.
BIBLIOGRAFIE
Próza: Sedláci z Velkého dvora (R 1947); Odvážný boj (R 1954); Dlouhá noc (R 1961); Po nebezpečných stopách (P 1963); Švestkový dvůr (P 1966); Emauzy (R, Curych 1979, pod pseud. Jan Pastor; přeprac. s tit. Člověk pro jeden život, 1991); Smutek z milování (PP 1990, poté v souboru Smutek z milování /Milostné balady/ – Život na hraně, 2006); Pohřbívání živých (R 1993); Pátá dimenze (P 1999, poté v souboru Smutek z milování /Milostné balady/ – Život na hraně, 2006); Smutek z milování (Milostné balady) – Život na hraně (2006).
Práce o literatuře: Autoři Slezských písní (2003); Otevřený dopis vědeckým literárním institucím aneb Autoři Slezských písní (2005). (zdroj životopisu: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=3)