Životopis
Jan Hauer se narodil v roce 1947 v Olomouci jako druhý ze čtyř dětí Antonína a Beatrice Hauerových. Rodiče se seznámili na sklonku války v Praze poté, co oba přišli kvůli nacistům o své rodiny. Pamětníkův otec byl na základě udání uvězněn v Olomouci gestapem, jeho první žena a čtyři děti byly deportovány do Osvětimi, kde zahynuly. Jeho druhá žena, tedy pamětníkova maminka, si prošla internací v Letech u Písku a v Terezíně. Ani po válce neměla rodina klid, rodiče byli coby Sintové na indexu, do křížku se zákonem se dostávali především kvůli podomnímu prodeji látek, oba byli odsouzeni k trestu odnětí svobody. Příbuzenstva pana Hauera se týkal i zákon o trvalém usídlení kočujících osob z roku 1958. Než byl rodině přidělen byt, bydlel pan Hauer s otcem a sourozenci v maringotce v ulici Na Děkance v Praze. Zatímco tatínek pana Hauera byl rozený obchodník, jeho syn se naučil od dědečka brusičskému řemeslu. Po škole pracoval v klepárně koberců, rozvážel uhlí na Žižkově, jezdil s autojeřábem, až na deset let zakotvil na Vinohradech jako brusič nožů a opravář deštníků. Dalo by se říci, že celoživotním koníčkem pana Hauera je pátrání po předcích. Už v roce 1967 odjel na dva roky do Německa jako doprovod tatínka při pátrání po válečném osudu jeho první rodiny. Vedl korespondenci s archivy a matrikami napříč střední Evropou a sbíral dobové doklady a fotografie svých předků. Jan Hauer zemřel na konci srpna roku 2022. (zdroj životopisu: https://www.pametnaroda.cz/cs/hauer-jan-1947)
