Jan Pfeiffer životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Prof. MUDr. Jan Pfeiffer, DrSc. (*17.4.1928 v Praze; † 4.8.2019), skaut, lékař a pedagog, odborný asistent katedry neurologie na fakultě vnitřního lékařství.

Narodil se v Praze v sanatoriu Dr. Jerie v Londýnské ulici. Byl pokřtěn jménem Jan Gustav Pfeiffer Burian. Zemřel 4.8.2019.
Dětství a mládí prožil v Lomnici nad Lužnicí v jižních Čechách. Od roku 1950 do roku 1952 pracoval jako fiškus u profesora Jirouta a později u profesora Lesného na Hennerově neurologické klinice. V roce 1950 začal pracovat na Neurologické klinice v Kateřinské ulici. Začal docházet a pracovat v Jedličkově ústavu, kde pracoval jako konzultant.
Po promoci v roce 1952 dostal pan profesor umístěnku do Dubí u Teplic, kde bylo plicní oddělení, s příslibem, že snad v budoucnu by mělo v Teplicích vzniknout neurologické oddělení. Měl nastoupit do Chomutova, ale začala velká poslední epidemie dětské poliomyelitidy v ČR, takže zůstal na infekčním oddělení v Teplicích až do konce roku 1953. V této době začal pracovat s pacienty s disabilitou a věnoval se jim celý svůj život. Později v Praze vedl poliomyelitickou poradnu na poliklinice na Karlově náměstí. Poté profesor Pfeiffer nastoupil na dva roky na vojnu, které strávil v Praze.
Poté vyhrál konkurz na Fakultu dětského lékařství, jejíž součástí byla část Jedličkova ústavu. Takže vlastně nastoupil po vojně do Jedličkova ústavu jako sekundární lékař. V ústavu pan profesor založil turistický kroužek, který byl vystavěn na skautském programu. Pomocí různých her vytvořil program, který byl psychologický a tréninkově ,,rehabilitační“. V Jedličkově ústavu profesor Pfeiffer pracoval plně do roku 1959, kdy atestoval z neurologie a byl přijat na Neurologickou kliniku. Na Neurologické klinice začal spolupracovat v rehabilitaci s doc. MUDr. Karlem Obrdou. Rehabilitace v teto době měla vysokou odbornou úroveň, ale dominovaly prostředky léčebné, zaměřené neurofyziologicky. Profesor Pfeiffer se snažil k nim připojit pracovní, sociální pedagogické složky rehabilitace.
Na podzim v roce 1968 profesor Pfeiffer dostal stipendium u profesora G. Tardieu ve Francii. Z Francie přivezl Metodu Tardieu k určování stupně spasticity. V roce 1979 dostal stipendium od Deutche Akademische Austauschdienst. V rámci tohoto stipendia navštívil take velkou Rehabilitační kliniku lékařské fakulty v Heidelbergu, kde byl přednostou professor Paeschlack, který založil centrum pro paraplegiky světového významu. Pan profesor Pfeiffer také v rámci stipendia navštívil Centrum pro dětskou rehabilitaci v Mnichově, kde pracoval jako zástupce přednosty Václav Vojta. Ten byl také jeho spolupracovník a Neurologické klinice.
Velký impuls k pojetí moderní rehabilitace získal pan profesor Pfeiffer v Německu, v Kolíně nad Rýnem u profesora Kurto Jochheima. Dokončoval se tenkrát systém ERTOMIS Byly to zvláštní metody hodnocení rehabilitantů ve fázi ergodiagnostiky. V té době také končily přípravné práce první verze Mezinárodní klasifikace poruch disabilit a handicapů (WHO), která se pravidelně na klinice profesora Jochheima konzultovala. Na tomto pracovišti profesor Pfeiffer zažil úzkou spolupráci v rehabilitaci mezi zdravotním zařízením a úřadem práce, a tedy i proces začleňování do pracovního procesu.
V roce 1972 se profesor Pfeiffer stal přednostou Rehabilitačního oddělení na Neurologické klinice a III. interní klinice Fakultní nemocnice a krajským odborníkem rehabilitace pro Prahu. V roce 1982 byla založena Katedra rehabilitačního lékařství a profesor Pfeiffer dostal budovu na Albertově č. 7, dříve Balneologický ústav. V roce 1986 byl jmenován profesorem. V tomto roce v listopadu vznikla Klinika rehabilitačního lékařství a panu profesorovi se podařilo na klinice vytvořit interprofesní rehabilitační tým.
Profesor Pfeiffer se podílel na překladu první verze „International Classification of Impairments, Disabilities and Handicap - IC IDH“ (Mezinárodní klasifikace poruch, disability a handicapu), která vyšla jako suplementum časopisu Rehabilitácia v roce 1982 a na řekladu Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví, která v českém jazyce vyšla v roce 2008.
V roce 1980 se pan profesor Pfeiffer dohodl s prof. MUDr. Vladimírem Pacovským, DrSc., přednostou III. interní kliniky a v suterénu založil rehabilitační oddělení, které se nevěnovalo jenom pohybové terapii, ale založil ,,cvičný byt”, kde se prováděla funkční diagnostika a intervence oblasti aktivit denního života. Vytvořil také první ergoterapeutické dílny a začal se věnovat ergodiagnostice, tedy funkčnímu potenciálu k zaměstnávání ve spolupráci s Metou (družstvo invalidů).
Pan profesor Pfeiffer také začal používat pojem rehabilitant. Šlo o pacienta, který již skončil akutní program, ale pokračoval v rehabilitaci. pan profesor Pfeiffer na počátku založil jednoduchou tréninkovou místnost pro nácvik denních činností, která se postupně rozrostla na další bezbariérové prostory, koupelny, sprchy a toalety. Vytvořil první ergoterapeutické dílny, z kterých je dnes na klinice řada velice dobře vybavených (například dílna keramická, dřevařská, textilní administrativní či zahradnická). Dále se podílel na vytvoření Centra Duha pro osoby s mentální postižením. Klinika rehabilitačního lékařství vedená profesorem Pfeiffrem se postupně specializovala na pacienty po získaném poškození mozku a stala se metodickým centrem v této oblasti rehabilitace.
Od počátku vzniku nové klasifikace byla naše republika v zastoupení pana profesore Pfeiffera napojena na mezinárodní centrum v Haagu, které se na přípravě a revizi klasifikace podílelo. V roce 1997 profesor Pfeiffer vydal na ministerstvu zdravotnictví ČR jako první spoluautor příručku ,,Činnost center rehabilitace\", která je koncipována již podle tohoto pojetí klasifikace. Dále je spoluautorem zákona o rehabilitaci.
Pan profesor Pfeiffer vychovaval novou generaci studentů lékařské fakulty, které obohacoval smyslem pro humor. Nejenom je, ale i pacienty provázela jeho láska k přírodě a pěstování odolné a samostatně jednající osobnosti, vycházející z filozofie a praxe skautingu jako částečného zdroje životní energie.
V roce 2011 byla založena technická škola v Kambodži. Byla postavena za pomocí skautů i s podporou sponzorských příspěvků a u příležitosti 80. narozenin manželky prof. Pfeiffera, Janky, byla pojmenovaná jejich jmény - JHP škola – Janka a Honza Pfeifferovi (mají 3 děti, 8 vnuků, 13 pravnoučat). (zdroj životopisu: http://www.unify-cr.cz/oznameni-o-umrti-prof.-mudr.-jana-pfe)