Janusz Andrzej Zajdel životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Jen o rok starší než Fiałkowski byl Janusz A. Zajdel (1938–1985). Narodil se krátce před vypuknutím Druhé světové války 15. srpna 1938 ve Varšavě.

Do fantastiky vstoupil prostřednictvím časopisu Młody Technik, kde vycházela rubrika sf vedená Zbigniewem Przyrowskim. V časopisu Młody Technik Zajdel debutoval povídkou Tau Wieloryba (10/1961).

V literární soutěži tohoto časopisu získal roku 1973 dokonce dvě ceny. Nebyl to profesionální spisovatel, vystudoval matematicko-fyzikální fakultu varšavské univerzity a pracoval jako fyzik v Centralnym Laboratorium Ochrony Radiologicznej. Jeho práce jsou zaměřené technologicky, ačkoli i on se snaží řešit sociální a filozofické otázky.

Z jeho raných prací jmenujme povídku Lalande 21185 (1966), sbírky Przejście przez lustro (1975), Iluzyt (1976). Jeho novela Právo na návrat (Prawo do powrótu, 1975) vyšla česky v antologii Pozemšťané a mimozemšťané (1981) V románu Vynález profesora van Troffa (1980) vykreslil chmurný obraz Země budoucnosti, která je téměř zničená v důsledku neblahých eugenických experimentů. Na naší planetě žijí už jen geneticky postižení lidé určení k vymření, protože v této populaci už téměř neexistují ženy: po několik generací se děvčátka rodila jen výjimečně. Geneticky zdravá část obyvatelstva se odstěhovala na Měsíc, avšak v umělém životním prostředí podpovrchových měst duševně i tělesně chátrá. Řešení této zoufalé situace nemohou najít ani „kosmáci“, piloti vesmírných lodí, kteří někdy přilétají z expedic do dálného vesmíru. Tento román se na pultech našich knihkupectví objevil v roce 1983 (Cylinder van Troffa, 1980).

Začátkem osmdesátých let Zajdel vydal čtyři romány, jimiž se dostal mezi přední polské tvůrce SF. Největší čtenářskou odezvu měl román Limes inferior (1982), v němž vytvořil komplexní obraz Země budoucnosti ovlivňované mimozemšťany. Jeho latinský název naznačuje metodu ovlivňování: jde o vytvoření hranice svobody vůle každého jednotlivce. I v dalších dílech se zabýval variantami společenského vývoje, ať už to byl román Wyjście z cienia (Vystoupení ze stínu, 1983), Cała prawda o planecie Ksi (Celá pravda o planetě Ksí, 1985) anebo Paradyzja (Rajská planeta 1984). V této době vydal i sbírky povídek Feniks (1981) a Ogon diabła (1982), jež představují povídky napsané ve „starém“ stylu. Ve svých dílech se snažil být věrný konvenci klasické sci-fi. Popisoval vesmírné lety, problémy se stroji, fantastické vynálezy a kontakty s mimozemskými civilizacemi.

Předčasný Zajdelův odchod je o to tragičtější, že přerušil tvůrčí rozmach autora, který po létech tápání konečně našel sám sebe. Janusz Zajdel zemřel 19. listopadu 1985. (zdroj životopisu: http://www.legie.info/)