Životopis
Josef Šíma, někdy uváděn jako Joseph Sima (19. březen 1891 Jaroměř - 24. červenec 1971 Paříž) byl český malíř, někdy považován za francouzského (protože žil téměř 50 let v Paříži), patří k významným osobnostem evropského moderního malířství. Pocházel z výtvarnické rodiny, dědeček byl sochařem a kameníkem, otec profesorem kreslení.
Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze ve třídě Jana Preislera a poté na brněnské technice.
Patřil od roku 1920 k zakládajícím členům skupiny Devětsil. V roce 1921 odjel do Francie. Poslední jeho dílo v Praze byla scéna pro hru R.U.R. Karla Čapka. Vybral si Baskicko a ve městě Hendaye nastoupil do firmy jako kreslíř, jeho vedoucí se jmenoval Momejean a Šíma s ním nevycházel dobře. Během pobytu psal reportáže do Lidových novin. V roce 1923 odjel do Paříže, kde žil u paní Germaine. Vyráběla kabelky a portfeuille pro pány, získala za svoji tvorbu čestnou legii Légion d'honneur, Šíma se oženil s její dcerou. Roku 1926 získává francouzské občanství a zbytek života tráví v nové vlasti. Je zakládajícím členem pařížské skupiny Grand Jeu (Vysoká hra), spolu s básníky jako: René Daumal, Roger Gilbert-Lecomte a Roger Vailland. Obdivoval dílo Augusta Perreta.
V roce 1930 vstoupil do spolku Umělecká beseda.
Organizátor mezinárodní výstavy Poesie v r. 1932 v pražském Mánesu.
Jeho první práce po válce ovlivnil sociální civilismus, ale obsahovaly poetismus. Senzitivní krajiny a obrazy z Francie v letech 1922-24 (Lodě v přístavu, Le Havre). Kolem roku 1925 se snažil o geometrickou abstrakci, název geometrická ale odmítal, tvrdil, že pro přesný výraz je lépe použít nefigurativní, abstraktní je fyzika či matematika výtvarné umění je konkrétní. V obraze Evropa z roku 1927 dosáhl imaginativnímu projevu k surrealismu se přiblížil v obraze Bouře z roku 1928.
Obrazy mají řadu symbolů a prvků obsahujících symbolismus: vejce, krystal, strom. Ve 30. letech zpracoval nekonvenčně antická témata: Pád Ikarův, Návrat Theseův, obraz zakoupil Magistrát hlavního města Prahy již v roce 1936 (dnes součást sbírky Galerie hlavního města Prahy v Domě U Zlatého prstenu), poté Zoufalství Orfeovo... a další.
Pozdější díla jsou syntézou předchozích postupů, např. Šedá krajina s červeným tělem z roku 1967. Ilustrační tvorba obsahuje hlavně poezii (Louis Delluc, Lidé z baru z roku 1925 a J. Durych, Panenky v r. 1927). Vystavoval na festivalu malby, grafiky a sochařství Documenta II. od 11. července do 1. října 1959 v německém Kasselu.
V 60. letech realizoval vitráže pro kostel sv. Jakuba v Remeši.
Patří k předním českým surrealistům jako byla Toyen či Jindřich Štyrský. Publikaci s výběrem ze Šímových vlastních textů z let 1933 až 1958, které osvětlují malířovy názory na úlohu a povahu moderního umění vydalo nakladatelství Gallery pod názvem Josef Šíma: Návrat Theseův. Připravil Karel Srp a Zuzana Bydžovská. V jeho díle je cítit vliv Le Corbusierova a Ozenfantova purismu.
(zdroj životopisu: Wikipedie)
