Populární knihy
Nové komentáře u knih Josef Šíma
Kaleidoskop
„Šímův Kaleidoskop si mě doslova našel. Když jsem hledal Šiktancovu sbírku, vypadl Kaleidoskop.
Vzhledem k tomu, že mám rád Šímův obraz Nataši Gollové, který vznikl
v době, kdy randila v Paříži s Tristanem Tzarou (http://www.ogv.cz/stala_vystava), tak jsem si půjčil i Kaleidoskop.
Autor v krátkých glosách popisuje místa, charakterizuje umělce. Asi nejvíc skloňuje jména jako Cocteau, Apollinaire, Tzara, nebo Proust.
Postupně se glosy mění v eseje o umění (s přesahem do politiky).
(D)ocení především zájemci o francouzskou kulturu, o kosmopolitní Paříž
1. poloviny 20. století.
"Ismus je obyčejně širokým programem, heslem, ale to je vše." (s. 43)
"Surrealismus, který není zhusta čistou poezií, to závisí na jednotlivcích, ale který formuluje, co čistá poezie je nebo má být." (s. 54)
"Umění posledního století je největším chaosem, jaký si lze představit." (s. 59)
Časté řetězení neslovesných vět je působivé. "Život. Denní záležitosti lidí. Hluk, shon, práce. Připomínám si Bordeaux, Bayonne, Santander, Billbao. Chaos, barevnost, osobitost, vše sešněrováno strašnou nutností obchodu, disciplínou organizace Avšak historie lidí?" (s. 7)
V závěrečném doslovu, který autor napsal po víc jak čtyřiceti letech, je zajímavá zmínka o překladu Osleplého pštrosa (https://www.databazeknih.cz/knihy/pstros-se-zavrenyma-ocima-305240?show=binfo).“... celý text
— triatlet
Kaleidoskop
„Nemohu dnes dobře rozebírat pohnutky svého odjezdu do Francie. Bylo jich více, ale jedna byla hlavní a to VIDĚT FRANCII. Nikoli vidět Francii tak, jak je ji možno vidět na studijní cestě. Odjížděl jsem, asi jako se jezdilo v renesanci do Itálie.
Knížka bez velkých literárních ambicí – a přesto ve svém žánru dokonalost sama - vyšla v roce 1968 coby první svazek edice Symposium řada A v Nakladatelství čsl. výtvarných umělců. Druhým a zároveň posledním svazkem byl mimochodem Vlastní životopis Alice B. Toklasové od G. Steinové. K realizaci řady B, nemluvě o nějakých dalších řadách, už nedošlo. Pásmo textů, které knížku tvoří, posílal malíř Josef Šíma ve 20. letech z Francie do Rozprav Aventina, protože to, co "považoval za skutečnou práci – tj. malování, se zpeněžit nedalo". Knížkou se dá procházet od počátku, od konce i od prostředka, souvisle i na přeskáčku – kdekoli ji člověk otevře, najde několika slovy lehce načrtnuté vzpomínky, dojmy, nálady, portréty a několika čarami nahozené kresby osob i zákoutí. Kresby jsou černobílé, ale kniha je přesto plná barev:
Jemně prší. Do všech barev byla rázem přimísena šedá. Pod přečnívající skálou: duha skládající se ze sněhobílé, růžové, blankytně modré, zelené, tří šedohnědých... Otvorem v mlze modré nebe a temné moře...“... celý text
— veliz
