triatlet komentáře u knih
Autoři se důstojně rozloučili se Sebastianem a s komisí pro vyšetřování vražd.
I když někteří čtenáři budou cítit potřebu "nakrmit hada", tak věřím, že Hjort a Rosenfeldt už sérii nebudou protahovat.
Závěr čtenářům nabízí domyslet si vlastní konec. ;-)
Líbilo se mi, jak autoři odkazovali na předchozí díly a jaký prostor dali Ellinor.
Bavily mě různé narážky - literární, politické, dobové.
"Vanja se letmo ohlédla po Sebastianovi, který sotva znatelně pokrčil rameny. Vlastně se nebylo nijak zvlášť čemu divit. Rosemarie se vždycky pojišťovala horem dolem, byla to její strategie. Je snazší vyjít z boje vítězně, když lidi štvete proti sobě. Ta by měla sepsat příručku o tom, jak se udržet u moci. Politici by jí utrhali ruce. Takový Machiavelli vedle ní vypadá jako smířlivý slaboch." (s. 169)
"Jestli popustí myšlenkám uzdu tímto směrem, tak mlže rovnou začít věřit na chemtrails a plán Billa Gatese očipovat lidstvo pomocí očkování proti covidu." (s. 237)
"Sebastian vlastně nikterak neprožíval, že zvolení zástupci tíhnou k různým ideologiím a nesdílejí tytéž hodnoty - to život v demokracii obnášel, ačkoliv vyrovnat se s tím, že se za poslední léta v podstatě legitimizoval čirý rasismus, bylo obtížné. Jenže co čekat, když se vládne s podporou strany, kterou založili nacisté." (s. 251)
"Ať už si o EU myslí kdo chce co chce, ale synchronizace většiny národních registrů pro ně představovala velkou pomoc." (s. 265)
"...objednal si jídlo přes platformu Foodora. Zvolil možnost zazvoň a objednávku nech za dveřmi´, což bylo mírnější označení pro naval žvanec, ale ať tě u toho proboha nevidím´. (s.277)
"Co si ksakru myslí? Že bude jednat na vlastní pěst, jako nějaký zatracený Kalle Blomkvist?" (s. 291)
Autorka se výživá v balastních popisech a dialozích.
Zápletka je dost nevěrohodná.
Zaujaly mě pouze verše uvádějící jednotlivé části.
V jiném časoprostoru bych knihu odložil v první třetině a nedočetl. Popisné pasáže z egyptologie a kvantové fyziky mě totiž zpočátku nudily.
V našem časoprostotu jsem naštěstí vydržel a postupně si užíval všechny střípky. Líbilo se mi střídání a prolínání země (Egypta) a vody (Bostonu), i když občas jsem byl i uvnitř jednotlivých kapitol z časových posunů mírně zmatený.
Jodi Picoult opět posunula své vrstevnaté vypravěčské umění. Už v Záblesku života zvolila netradiční formu vyprávění. V Knize dvou cest všechny střípky do sebe postupně zapadají.
Pointu jsem sice odhalil celkem brzy, ale jsem nadšený z formy a předávání myšlenek.
Nehet djet. Navěky a navždy. (s. 372)
Nadchla mě poslední věta románu a odpověď Dawn.
"Můj dlouhodobý intelektuální omyl spočívá v tom, že po všech těch letech, kdy na sobě ve svém oboru tvrdě pracuji, podvědomě předpokládám, že stejně na sobě pracují jak kritici, tak čtenáři a odpovídajícím způsobem se posunují směrem k dejme tomu větší ochotě porozumět jistému typu komplexity mých textů a nejen mým údajným komplexům, jak se Lipová zmínila v televizi na konto mé minulé knihy." (s.44)
V konkurenci posledních knih Petry Soukupové, Petry Dvořákové, Aleny Mornštajnové, Kateřiny Tučkové a Karin Lednické mě téma a zpracování poslední knihy Petry Hůlové míjí.
Sice jsem s blížícím se koncem asi dovedl pochopit autorčiny pohnutky, ale omílání intelektuálních myšlenek o feminismu, literatuře a generačních problémech mě nebavilo.
Hlavní postava mi byla krajně nesympatická - působila jako mimozemšťanka. Popis toho, jak telefonuje se svým nakladatelem a zároveň platí gigolovi, kterého vyprovází z bytu, mi přišel trapný.
Na knížce se mi líbily svislé čáry oddělující jednotlivé kapitoly - s každou další vertikálou se blížil konec.
Příběh je sice čtivý, ale zároveň předvídatelný.
Ústřední postava Very se chová nesympaticky. Celkové objevování se různých postav na určitých místech působí vykonstruovaně.
Pohled na dění v Německu ve 30. letech z pozice desetileté Anny.
Autorka dokázala vystihnout pocity strachu, úzkosti, ale i naděje. Líbilo se mi, jak zachytila Anniny pocity v cizí zemi.
ČV 2022 - Kniha, v níž je postava na útěku / skrývá se
"Vzpomínky totiž nejsou jen samozřejmostí,
jsou vzácné,
jedinečné.
Neopakovatelné.
Jsou jenom naše!" (s. 107)
Soubor různorodých povídek, které jsou zarámovány srpnem 2021 a jedním hotelovým pokojem v Alsasku.
Ani chvilku jsem se nenudil a chvílemi jsem si připadal, že s jednotlivými hosty sedím v pokoji číslo 33, popíjím vínko a vnímám ruch z ulice.
Moc povedený formát knihy. Ilustrace Šárky Zikové vyjadřují atmosféru jednotlivých povídek.
ČV 2022 - Kniha s předmluvou
Příběh o přátelství, o stáří, o samotě, o hledání cesty k radosti, optimismu.
Autorka čtivou formou (i pomocí deníkových záznamů) zachycuje osud dvou protikladných mužů, kteří se na sklonku života setkali v domově důchodců.
Další nápaditý příběh Marky Míkové.
Setkání kabátu a kabelky mi připomnělo příběh jablíčka a oříšku z Aškenazyho Praštěných pohádek (https://www.databazeknih.cz/knihy/prastene-pohadky-24907 - Na jednom stromě).
Líbilo se mi, jak autorka zakomponovala dobu coviděvěrouškovou a jaké aluze použila při výběru knížek, které si půjčila kabelka.
Galina Miklínová na obálce zachytila i strom - ČV 2022 - Kniha, která má na obálce strom.
Případ, který kriminalisté vyšetřují, není nijak složitý, ovšem vztahy v týmu vyšetřovatelů houstnou.
Autoři před finálním (?) dílem sice vyřešili jednoho z kriminalistů, ovšem s čím se bude muset vyrovnat Sebastian v 8. díle, na to jsem zvědavý.
Poslední větu jsem si musel přečíst 2x.
První kniha od Petry Soukupové a už se těším na další její tvorbu.
I když jsem podtitul (Román z povídek) objevil až po dočtení, tak celou dobu jsem si říkal, že většina kapitol je tak vypointovaná, že by mohly fungovat samostatně jako povídky.
Autorka neobyčejně zachytila strasti jedné obyčejné čtyřčlenné rodiny.
ČV 2022: Kniha, která má více než 333 stran
S odstupem více než 10 let další coelhovka.
Autor opět využívá biblické myšlenky. Příběh Mata Hari obohacuje o životní modra a poselství.
Jak Coelho uvádí v závěrečné poznámce: pokud se chce někdo seznámit s životopisem Mata Hari, měl by sáhnout po jiné knize.
Pozadí rodinných vztahů utváří dějinné okamžiky poválečné československé historie.
Čtivé, ale bez přidané hodnoty. Po pár týdnech spleť osudových setkání vyšumí z mysli.
ČV - Kniha s tématem nešťastné lásky
Nakladatelství Host vydalo šestákovou detektivku.
Historický motiv pracovního lágru je sice zajímavý, ale propojení se současností je nevěrohodné.
Většina postav včetně vypravěče působí nesympaticky.
Šumavy je pomálu.
S přibývajícími stránkami se příběh uzavřel v neexistujícím podzemí.
Autorka používá jazykové obraty, které rozhodně mají daleko ke košatosti a pestrosti češtiny.
Linka s Kramným je naprosto zbytečná.
Niterná poezie
odkrývající autorčinu duši...
Tady je zem
na které stojím
V zemi srdeční ozvy
S uchem na jehličí
zapadnu do staré jizvy lesa
Trvá
Neztrácí se
Jen mění tvar
Vnímání světa
- blízkého, niterného-
v řeči vázané
"Pod kýlem šumí
teskné
večerní dumy
Kdo porozumí?" (s. 64)
Jedidečné nonsensové veršované vyprávění o opičákovi.
Nejedna sloka začíná slovem JEDNOU.
Spojení veršů Marky Míkové a obrázků Chrudoše Valouška vytváří dílko, které nejen nejmenší (ne)čtenáře pobaví.
ČV 2022 - 15. Kniha, s méně než 22 hodnoceními na Databázi knih. (8.1.2022 pouze 2 hodnocení)
Když geniální výtvarník zpracuje příběh Nickyho Wintona čtenář oněmí úžasem.
Těším se že při dalším listování objevím nové detaily.
ČV 2022: 7. Kniha, jejíž autor je o 22 let starší než já
Marka Míková opět dokazuje svou originalitu. Frantův příběh vychází ze skutečné události.
Ilustrace Jakuba Bachoríka jsou nápadité. Vystihují rozhraní snu a skutečnosti.
Pobavilo a potěšilo mě, že Marka Míková využila aluzi na filmovou pohádku, v níž hrála hlavní roli ;-)
Objevte také bílého psa. Třeba díky Loutkám v nemocnici.
ČV 2022: Kniha, jejíž název neobsahuje písmeno "a"