Kamila Moučková životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Kamila Moučková, rozená Nová (8. 4. 1928 Jihlava – 24. 11. 2020) byla česká televizní a rozhlasová hlasatelka a moderátorka. Žena, jež jako vůbec první v roce 1968 ohlásila z obrazovky někdejší Československé televize invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. o vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa se Moučková podílela na televizním vysílání o invazi až do vypnutí vysílačů, i když na ni mířily samopaly sovětských vojáků. Moučková po upálení Jana Palacha v lednu 1969 podporovala studentské protesty a musela kvůli tomu z televize odejít. Byla jednou z prvních signatářek Charty 77 a podílela se na jejím šíření. Do pádu komunistického režimu pracovala jako kantýnská či prodavačka. Po roce 1989 byla rehabilitována, pracovala v České televizi a v rádiu Svobodná Evropa.
Dne 12. dubna 2008 byla uvedena do Dvorany slávy TýTý.
Jako dcera novináře a politika Viléma Nového (1904 – 1987) vystudovala Státní čs. reformní reálné gymnázium v Jihlavě. Od roku 1942 žila v Polné, kde chodila na základní školu a s místními ochotníky hrála divadlo. Po návratu matky z koncentračního tábora v Ravensbrücku se vrátila zpět do Jihlavy. Rok po válce vystupovala jako herečka v teplickém divadle, poté v letech 1946 – 1948 v Horáckém divadle v Jihlavě. Sedm let (1949-1956) pracovala jako hlasatelka Čs. rozhlasu, poté přešla do Čs. televize, kde se stala hlasatelkou a moderátorkou zpravodajských pořadů. Byla první hlasatelkou nově vzniklých Televizních novin, jež se začaly vysílat od 1. ledna 1957.
Během pražského jara a při následném obsazení ČSR vojsky Varšavské smlouvy se zapojila do protiokupačního vysílání televize i rozhlasu, v den příchodu cizích armád 21. srpna vysílala celý den, až do momentu, kdy ji ze studia vyvedli ozbrojení sovětští okupanti. 17. dubna 1970 vláda vydala dekret, jímž se Kamila Moučková odvolávala z vysílání televize. Poté krátce působila v dabingu, roku 1970 ji z ČST propustili.

Do roku 1989 pracovala na různých pozicích, např. jako kantýnská v hereckém klubu Komorního divadla či jako uklízečka, prodavačka a servírka. Angažovala se v disentu a stala se jednou z prvních signatářek Charty 77. V letech 1990 – 1993 se vrátila do ČST. Od roku 1994 spolupracuje s různými médii, především s Rádiem Svobodná Evropa a je činná v Hnutí pro občanskou svobodu a toleranci (HOST).

V roce 1996 neúspěšně kandidovala jako nestraník za ODA do Senátu v mosteckém volebním obvodu.[3]. Téhož roku vydala svůj životopis Říkali jí lvice.