Životopis
Za pseudonymem Ke Fej se skrývá profesor komparativní literatury vyučující na Katedře čínského jazyka a literatury Univerzity Čching-chua v Pekingu a vedle Jü Chua, Su Tchunga a Ma Jüana nejvýznamnější figura čínské avantgardy osmdesátých let honosící se přezdívkou taoistického mistra a božského hrdiny středu Čung Šen-tchunga.
Když byl Ke Fej, který se narodil v roce 1964 v chudé rodině v jihočínské provincii Ťiang-su, v roce 1981 přijat na prestižní Východočínskou pedagogickou univerzitu v Šanghaji, aby zde studoval čínský jazyk a literaturu, bylo to právě uprostřed horečného intelektuálního kvasu. Ke Fej zde na doporučení starších studentů téměř nechodil na přednášky a místo toho dostal seznam zhruba sto padesáti knižních titulů k četbě. Ke Fej zmiňuje, že ho v té době velmi ovlivnila četba Nietzscheho, Schopenhauera, Freuda a Wittgensteina, a stejně tak i literární díla Kafky, Joyce, Borgese, Prousta nebo Garcíi Márqueze.
Univerzitní prostředí, ve kterém se Ke Fej ocitl, bylo velmi nakloněno literární činnosti. Nepsaným pravidlem se stalo, že každý student, který studuje literární teorii či kritiku, by si měl sám také vyzkoušet něco uměleckého vytvořit, bylo dokonce i povoleno napsat literární dílo namísto bakalářské práce. Když někdo ze studentů dokončil nějakou povídku či báseň, bylo zvykem, že ji připevnil na nástěnku na chodbě, kde se pak každý den shromažďovali studenti z různých kateder a navzájem si četli a kritizovali svá díla. Mezi těmito studenty byl aktivní i Ke Fej, který v té době napsal povídek celou řadu, často s různou detektivní a hororovou tematikou. Publikovat v literárních časopisech mimo půdu univerzity začal však až po dokončení studií v roce 1986 a jeho první publikovaná povídka „Vzpomínání na pana Wu Jou“ se svou experimentální formou značně lišila od čehokoliv, co napsal dříve.
Říká se, že musíme poznat minulost, abychom mohli pochopit současnost. Hrdinové Ke Fejových povídek jako by se podvědomě tímto krédem řídili. Cosi v jejich nitru je neovladatelně pudí opustit zaběhané koleje svého života, podstoupit bolestivou cestu labyrintem své paměti a pokusit se rekonstruovat dávno uplynulé měsíce a roky.
(zdroj životopisu: www.cinskaliteratura.cz)
