Louis de Rouvroy, vévoda de Saint-Simon životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Louis de Rouvroy, vévoda de Saint-Simon, se narodil roku 1675 jako pozdní dité Clauda de Saint-Simon, pážete a milce Ludvíka XIII., který ho roku 1635 jmenoval vévodou a pairem. Autor ,,Pamětí" zdědil po něm vděčnost k jeho královskému příznivci a hrdost na výsady svého rodu, o němž věřil — stejně jako jeho otec a později jeho prasynovec hrabě de Saint-Simon, čelný představitel utopického socialismu —, že vede přes hrabata de Vermandois až ke Karlu Velikému. Saint-Simon volil v duchu této rodinné tradice dráhu vojenskou, tehdy ostatně šlechtě takřka jedině přístupnou. Vstoupil roku 1691 do královských mušketýrů, zúčastnil se, aniž se zvlášt vyznamenal, obléhání Namuru a bitvy u Neerwinden, a po třech letech postoupil na plukovníka (mestre de camp). Ale nespokojen s reformami, jimiž Louvois omezil práva velitelů a podřídil armádu královskému dozoru, vystoupil roku 1702 z vojska a žil od té doby při královském dvoře ve Versailles. Své „Paměti" rozhodl se psát už roku 1694 pod dojmem četby Bassompierrových ,,Pamětí". Roku 1734 dostal se mu do rukou ,,Deník", v němž si dvořan Dangeau zapisoval kroniku dvorského života v letech 1684—1720. Saint-Simon opatřil exemplář tohoto ,,Deníku", „nudného až k zvracení", podrážděným komentářem a četnými opravami, nicméně mohl se o něj opřít, pokud jde o kostru a chronologii událostí. Roku 1723 uchýlil se do ústraní a věnoval se rodopisnému bádání a spisování svých „Pamětí", jež počal redigovat od roku 1740 a dovedl až do jmenování Duboise prvním ministrem. Žil střídavě ve svém venkovském sídle ve Ferté-Vidame a v Paříži. Zemřel, přeživ svou ženu a oba své syny, roku 1755. (zdroj životopisu: Paměti)