Životopis
Již od páté třídy základní školy věděla, čím chce být. Že chce být básnířkou. Nic ji tak nebavilo jako psát. Teď, po více než třiceti letech od té doby, stále touží a sní o tom samém. Těsně po revoluci neměla ani tušení, že existovaly nějaké akademie múzických umění. Šla tedy na obchodní školu. Svého snu se ale nevzdala. Psala stále jako o život. Vzhledem k vzdělání a z nutnosti musela jít dělat to, co studovala, a to brzy. Pak bohužel v mladém věku onemocněla. Nyní je v invalidním důchodu. Je obyčejná ženská, která se v životě rozhoduje srdcem, a to často přináší problémy. Duší romantička. Své představy, touhy i strachy vtiskává postavám. Někdy jsou jí ty pocity i cizí, ale empatie jí pomáhá vcítit se do postav a prožívat s nimi osudy, které jim předurčila.
