Pavel Vašák životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1953 - 2010

Životopis

RNDr. Pavel Vašák se narodil 10.7.1953 v Lounech. Později se rodina přestěhovala do Prahy - tam také vystudoval systematickou zoologii na Přírodovědecké fakultě University Karlovy. Přesto se vracel často do okolí místa rodiště, na jím často vzpomínanou lesní chatu blízko obce Markvarec, kde se již v dětství začal formovat jeho hluboký zájem o přírodu.
Po studiích nastoupil do Muzea Podblanicka v Benešově a ve Vlašimi jako zoolog. Posléze delší dobu tuto instituci vedl ve funkci ředitele. Následně se také pracovně přesunul do Prahy na Pedagogickou fakultu UK a poté na odbor školství Magistrátu hlavního města Prahy. Aktivní byl i jako přednášející na České zemědělské univerzitě v Praze.
Jeho největší láskou byla ornitologie, ale patřil ještě k té, dnes již nehojné, skupině přírodozpytců, kteří považovali za samozřejmé, mít trvale vyvážený přehled o celé živočišné a rostlinné říši. Určitá nechuť zaměřit se úzce na jeden obor mu možná zabránila mnohem více se proslavit na poli vědeckém.
Často a ochotně spolupracoval na celé řadě programů sčítání a monitoringu ptactva. Nenajde se patrně mnoho významnějších monitorovacích akcí v Praze, či přilehlém regionu, kde by v seznamu spolupracovníků chybělo jeho jméno.
Nabyté znalosti a zkušenosti předával dále jako autor, či spoluautor řady knih a publikací. Vzpomeňme namátkou "Lesní ptáky", vydané i v cizojazyčných mutacích, ptačí část nové série "Světa zvířat" či jeho "Drůbež", kde zhodnotil takové znalosti této skupiny opeřenců, jaké mnoho lidí v naší republice nemá. Jeho významný autorský otisk nesou i Sborníky Podblanicka a publikace "Ptáci Podblanicka", kde kolektiv autorů vedl. Samostatnou kapitolou je neobyčejně bohatý jazyk, kterým své knihy psal.
Práce s textovým editorem byla však "pouze" nadstavba. Největší Pavlovou vášní se stal pobyt v terénu. Nejen v Čechách, ale i na svých každoročních výjezdech do bližší i vzdálenější ciziny. Miloval zvláště prostředí Mediteránu, kam jsem ho měl možnost na pravidelných akcích doprovázet. Bylo úžasné sledovat jeho profesní neokoralost při každém pozorování dalšího druhu ptáka, nálezu zajímavé orchideje nebo i nenápadné traviny, teplomilného druhu hmyzu, či obdivování typické, subtropické vegetace v zahradách. Jen vzácně se stávalo, že nebyl schopen přírodninu hned na místě přesně určit. Tu tajemnější a osobně neprobádanou část světa přírody pro něho tvořil podmořský svět, do kterého jsem mu praktickým způsobem trochu otevíral okna já. Bylo zřejmé, jak moc ho mrzí nemožnost vidět na vlastní oči život pod hladinou a vážně uvažoval, že překoná obavy z hlubin a pořídí si neopren a základní vybavení, aby mohl i v jarním chladném Jadranu nahlédnout do přirozeného prostředí ryb, plžů, mlžů a hlavonožců. Toho mu již, bohužel, osud nedopřál.
Významnou osobností byl Pavel Vašák i v rámci ČSO. Je hlavně jeho zásluhou, že terénní stanice Blatec-Dívčice stále stojí a je použitelná pro všechny své členy. V roce 1988 převzal chátrající objekt jako správce a během několika let ho svým nadšením a nezměrnou energií změnil v příjemnou základnu pro návštěvníky. Blízké i vzdálenější okolí stanice pak bylo na více, než 20 let zcela pravidelným místem pobytu v přírodě pro člověka, bydlícího v srdci Prahy. Inicioval např. možnost monitoringu ptactva v celém rozlehlém areálu nedaleké jaderné elektrárny Temelín.
Řadu let pracoval aktivně ve výboru ČSO a v letech 2008-2009 se stal jejím předsedou.
Pavel Vašák byl osoba nepřehlédnutelná. I lidé, kteří se s ním měli možnost setkat jen krátce, na něho jistě nezapomenou. Jeho mluvený a písemný projev obsahoval řadu neobvyklých obratů a archaismů, které jej dělaly vyjímečným a řada jeho dobrých známých je bezděky přejímala za své. Měl fantastickou paměť a jím doslovně citované dlouhé pasáže např. ze starého Brehma uváděly v úžas a spolehlivě bavily každou společnost. Nikdy se nestalo, že by přijel na návštěvu a nepřinesl dámské části květinu. Obecně se dá říci, že to byl člověk jakoby ze starých, lepších časů, který do dnešní uspěchané, agresivní a často neosobní doby snad ani nepatřil.
29.červen tohoto roku, o svátku sv. Petra a Pavla, byl posledním dnem, kdy měl možnost nakrmit a napojit své 2 pásovníky a kanára. Bez blízkosti ptáků si život představit neuměl. (zdroj životopisu: http://www.birdlife.cz/index.php?ID=1992)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.