Rachel Carson životopis

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Životopis

Rachel Louise Carsonová (27. května 1907, Springdale, Pennsylvánie – 14. dubna 1964, Silver Spring, Maryland) byla americká zooložka a mořská bioložka.

Patří k významným osobnostem 20. století a její kniha „Silent Spring“ („Tiché jaro“ či „Mlčící jaro“) bývá označována za podnět ke zrození environmentálního hnutí v USA. Měla významný účinek na americkou politiku a společnost, neboť způsobila změnu národní pesticidové politiky a vedla také ke zřízení federální vládní agentury pro ochranu životního prostředí US EPA.


Vzdělání

Carsonová se narodila 27. května 1907 na malé rodinné farmě nedaleko Springdale v Pensylvánii. Měla nadání na psaní a velmi blízky vztah k zvířatům a ochraně okolní přírody. Původně studovala na Pensylvánské vysoké škole pro ženy (dnes Chatham university) angličtinu, ale později přestoupila na biologii. Chtěla už v roce 1928 přestoupit na Johns Hopkins University, ale kvůli finančním problémům ale byla nucena zůstat na Pennsylvania College for Women, kterou dokončila v roce 1929. Po letním kurzu v Marine Biological Laboratory se jí od podzimu 1929 podařilo pokračovat ve studiu biologie a genetiky na univerzitě Johna Hopkinse v Baltimore, kde v roce 1932 získala titul magistra v odboru zoologie.

Kromě této univerzity studovala také na Marylandské univerzitě a několik roků pokračovala ve studiu, zejména v Diere Woods v Massachusetts. Její finanční situace, která nebyla nikdy dobrá, se ještě zhoršila v roce 1932, když zemřel její otec. Musela zanechat studia a veškerý svůj čas věnovala starání se o matku.


Kariéra a publikování

Přijala práci na částečný úvazek u amerického výboru pro rybolov (United States Fish and Wildlife Service) jako vědecká spisovatelka, která pracovala na textech pro rozhlas a musela překonat radikální odpor zaměstnat v této pozici ženu. Porazila však ostatní uchazeče a v roce 1936 se stala teprve druhou ženou, která byla výborem přijatá na plný úvazek pro tuto profesionální pozici (jako bioložka).

Pracovala na všem od kuchařských knih až po vědecké časopisy, ale byla známa trváním na vysokých standardech svého psaní. Brzy se její článek dostává do Atlantského měsíčníku, kde byl k jejímu překvapení s potěšením přijat a publikován v roce 1937. Ve stejném roce byla také nucena převzít zodpovědnost za své dvě neteře, neboť ve svých 40 letech předčasně zemřela její starší sestra.

V roce 1941 vydala svojí první knihu „Under the Sea Wind“ (Pod mořským vánkem), která získala vynikající recenze, ale neměla komerční úspěch. Kniha měla smůlu, že byla vydaná pouhý měsíc před útokem Japonska na Pearl Harbor, který vtáhl USA do 2. světové války.

Začala pracovat na druhé knize, pro kterou však nemohla najít vydavatele, tak vyšla nejdřív jako seriál v The New Yorker, než jí vydala Oxfordská univerzitní tiskárna pod názvem „Moře okolo nás“. Stala se bestsellerem a v žebříčku novinek časopisu New Yorker se udržela 86 týdnů, vyhrála národní knižní cenu a pomohla získat Carsonové dva čestné doktoráty.

S úspěchem se dostavilo i finanční zabezpečení. Proto Carsonová v roce 1952 zanechala práce a soustředila se jen na další psaní. Knihou „Okraj moře“, která vyšla v roce 1955, dokončila trilogii věnovanou moři. Ta se stala dalším bestsellerem, získala nové ocenění, byla zfilmovaná a dostala dokonce Oskara v kategorii dokumentárních filmů. Carsonová však byla zděšená strhujícím stylem, jakým byl film natočený, a pokřivením faktů a od filmu se distancovala. V průběhu let 1956 a 1957 pracovala na řadě projektů, zahrnujících články pro populárně-naučné časopisy a televizní scénáře.

Rodinná tragédie však udeřila i potřetí, jedna z neteří, o které se měla starat, ve věku 36 roků umírá a zanechává po sobě pětiletého sirotka. Carsonová přijala zodpovědnost za dítě, ačkoli musela starat i o téměř devadesátiletou matku. Přijala chlapce a koupila nemovitost na venkově, aby uspokojila narůstající požadavky na bydlení. Toto místo se posléze stalo hlavním faktorem při výběru dalších témat Carsonové.


Tiché jaro a DDT

V 40. letech je stále více znepokojená zneužíváním nově objevených pesticidů, obzvláště DDT. Jak sama uvádí, čím víc se o pesticidech dozvídá, tím je zděšenější. To vysvětluje její rozhodnutí začít hledat něco, co se nakonec stalo její nejslavnější prací, kterou je kniha „Tiché jaro“. Napsání této knihy odstartoval dopis od správce Massachusettské ptačí rezervace, která byla zničená postřiky DDT. V dopise žádal Carsonovou o využití jejího vlivu na vládní instituce, aby začali vyšetřovat použití pesticidů. Ta se nakonec rozhodla, že by bylo účinnější vyzdvihnout tuto věc v oblíbeném časopise. Vydavatelé však zůstali lhostejní a tak se projekt pro časopis stal nakonec knihou.

V postavení mezinárodního vědce byla schopná spolupracovat s prominentními biology, lékaři, patology a entomology. Kniha „Tiché jaro“ se stala detailní kronikou vztahu mezi přílišným používáním pesticidů jako dieldrin, toxafen, heptachlor a DDT a masovými úhyny divokých zvířat, ale nebylo to jen suché vyjmenovávání čísel a faktů. Její psaní bylo tak lyrické a evokující, jak bylo přesné. Částečně se o to zasloužilo i to, že v době psaní knihy jí diagnostikovali rakovinu prsu a „Tiché jaro“ bylo jejím posledním velkým dílem.

Ještě předtím než byla kniha v roce 1962 vydaná, vyvolala násilný odpor. Carsonová byla vystavená hrozbám soudů a výsměchu, včetně nařčení, že jako úzkostlivý vědec a hysterická žena v jedné osobě není kvalifikována psát takovou knihu. Obrovský protiútok byl organizovaný téměř celým chemickým průmyslem, a byl náležitě podporován zemědělstvím. Chemické společnosti a jiní kritici napadli jak knihu, tak autora: napadnout údaje, jejich výklad a dokonce Carsonovou bylo považované za vědecký kredit. Recenze od lidí, kteří neměli finanční zájem na celé věci, však byly pozitivní, a kniha se stala prodejním hitem v USA i zámoří. Carsonová dostávala stovky pozvánek k přednášení o této problematice, ale nebyla schopná většinu z nich přijmout. Její dlouhý boj s rakovinou ji stál příliš sil, které ji chyběli v jejím boji proti používání pesticidů. I když její kniha nebyla schopná zastavit výrobu pesticidů, rozhodně alespoň zvýšila zájem veřejnosti o problémy způsobené chemickým průmyslem a o ochranu životního prostředí.


Pokroky v legislativě

Použití pesticidů se stalo hlavní veřejnou záležitostí, což pomohlo v dubnu 1963 vystoupit Carsonové ve speciálním programu televize CBS, kde se zúčastnila diskuze s mluvčím chemické společnosti. I když byla v té době vážně nemocná, její přístup zdravého rozumu byl přesvědčivý. Později v témže roce byla zvolená do Americké akademie umění a věd a obdržela mnoho ocenění, včetně Audobonovy medaile a medaile Cullenovi americké geografické společnosti.

Daleko větší význam pro ni ale měla odezva americké vlády, která si objednala úplný přehled politiky pesticidů. V jednom ze svých posledních veřejných vystoupení svědčila Carsonová před senátním vyšetřovacím výborem. Zákaz DDT v roce 1972 v USA byl nepřímým výsledkem práce Carsonové. Její kniha „Tiché jaro“ zůstala důležitou živou klasikou až do dnešních dnů.

14. dubna 1964 podlehla Rachel Carsonová ve věku 56 let rakovině. V roce 1980 jí byla posmrtně udělena prezidentská medaile svobody (Presidential Medal of Freedom), nejvyšší civilní ocenění v USA.

Velkým zadostiučiněním pro dědictví Rachel Carsonové bylo 23. května 2001 podepsání úmluvy o eliminaci nejnebezpečnějších persistentních organických látek (POPs) včetně pesticidů, na jejichž rizika spisovatelka upozornila ve Stockholmu.


Dílo

* 1941 - Pod mořským vánkem (Under the Sea Wind)
* 1951 - Moře okolo nás (The Sea Around Us)
* 1955 - Okraj moře (The Edge of the Sea)
* 1962 - Tiché jaro (Silent Spring),
* 1965 - Smysl zázraku (The Sense of Wonder) (zdroj životopisu: cs.wikipedia.org)