Václav Kosmák životopis

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1843 - 1898

Životopis

Václav Kosmák se narodil 5. září 1843 v rodině martínkovského krejčího a kostelníka. Vyšší vzdělání získával nejdříve na německém gymnáziu v Jihlavě. Tamní německé prostředí ho poněmčovalo, avšak nakonec byla to přece jen Jihlava a tamní majálky, kde v něm vzplanul cit vlastenectví; na tato svá studentská léta vzpomíná v četných črtách a povídkách. Dál studoval bohosloví v Brně. Na kněze byl vysvěcen 4. června 1866. Jeho kněžským povoláním prolíná činnost buditelská a spisovatelská. Jeho prvním působištěm byly Moravské Budějovice. Byl jedním z prvních členů tamního vlasteneckého spolku Budivoje. Regionální buditelskou práci vykonával se svým přítelem advokátem Eduardem Špatinkou. V 70. letech působil na Moravskokrumlovsku, posléze na Hustopečsku a konečně v Prosiměřicích u Znojma.

Býval označován jako „lidový spisovatel“. Jeho literární dílo není znalcům literatury neznámé. Jeho Obrázky z kukátek vyšly ještě v roce 1983 nákladem 9000 výtisků. Kukátka jsou fejetony či podčárníky a to již samo napovídá, že Kosmákova literární práce souvisela s novinami. Kukátka ve svém původním slova smyslu byly skříňové prohlížeče obrázků, atrakcí, která obstarávala aktuální obrazovou komunikaci a zprostředkovávala vidění neobvyklého, například velkých požárů, neobvyklých zvířat, velkoměst a podobně. V literatuře pak v přeneseném slova smyslu představovala svébytný literární útvar,totožný s fejetonem, ale trefněji pojmenovaný. Kukátka nepsal jenom Kosmák, ale jeho jméno se pro něj stalo synonymem.

Kosmák jako kaplan a později farář často střídal působiště a to mu kromě jiného dávalo možnost nahlédnout do stovek nejrůznějších osudů, což využil při psaní kukátek pro moravský katolický Hlas. Velmi dobře znal své čtenáře, a tak psal o věcech pro ně pochopitelných a srozumitelných. Citlivě dokázal reagovat na sociální problémy společnosti. Byl i výborným řečníkem. Zúčastnil se např. táborů lidu u Rosic a u Jevišovic (oba 1871), roku 1888 slavnostně promlouval při otvírání nové budovy školy v Moravských Budějovicích a o pět let tamtéž při otvírání Národního domu.

Zemřel v Prosiměřicích 15. března 1898. Zájem čtenářů dokázal, že ještě v letech 1921–1925 vyšlo jedenadvacet svazků jeho sebraných spisů. V rodném Martínkově mu spoluobčané s Jednotou katolických duchovních brněnské diecéze postavili roku 1910 u kostela pomník s plaketou a listy vavřínu; v roce 1925 přibyla pamětní deska též na jeho rodný dům. (zdroj životopisu: wikipedie)

Ocenění

Autor (zde) zatím nemá žádné hodnocení.