Životopis
Láska k jídlu mě provází už od malička. Celé dětství jsem se pletl v kuchyni pod nohy mé mamince a babičce, místo hraček nosil vařečku. Bližší vztah k cukrařině jsem však pocítil až na gymnáziu. Na oslavy narozenin mých přátel mě odmítali vpustit s jiným dárkem než dortem a má závislost na pečení se stupňovala.
Do soutěže Peče celá země jsem se původně přihlásil sám, ale již do druhé řady. Neměl jsem žádné ambice, jen jsem si přál na castingu potkat porotce, ke kterým jsem vzhlížel, dát jim ochutnat své výrobky. Události nabraly spád a mně jednoho dne zazvonil telefon s informací, že jsem se stal náhradníkem. Nakonec jsem ale musel dát přednost maturitě a přijímacím zkouškám, které se s natáčením kryly. Byla to nejmoudřejší věc, co jsem mohl udělat, protože některé věci zkrátka potřebují uzrát.
Třetí řady jsem se účastnit nechtěl. Věděl jsem, že spolu se studiem medicíny riskuji nejenom neúspěch v soutěži, ale i absence a případný odchod z univerzity. Po několika emailech s pozvánkami, na které jsem nereagoval, mi zavolala produkce České televize z pozvánkou na nezávazné setkání, ze kterého se později vyvinul regulérní casting. Ve dne jsem se učil, po nocích pekl. Kudy jsem procházel, tam jsem rozdával dorty, které už u nás doma nechtěl nikdo vidět.
Vše vygradovalo vítězstvím v samotné soutěži, kterému stále nemohu moc uvěřit...
Díky natáčení jsem prožil jedny z nejhezčích chvil svého dosavadního života, potkal úžasné přátele a vím, že mi láska k pečení zůstane už na vždy.
Nyní pracuji na své nové kuchařce, stále dělím svůj čas mezi cukrařinu a medicínu.
Vím, že mě brzy čeká těžké rozhodnutí, které profesi dát přednost...
(zdroj životopisu: https://www.vojtechvrtiska.cz/o-mně)
